Střed vědomí Já jsem
Jiří Vacek
Vědomí Já jsem je nerozlišené, nestvořené absolutní Jsoucno, Jednota mimo čas a prostor. V tomto smyslu nemá jakýkoliv střed.
Toto vědomí tryská i do projevu, který v sobě obsahuje i proniká. Pokud si toto vědomí – Sebe – uvědomíme v jakémkoliv bodu vědomí, pak se tam i nacházíme a v tomto smyslu, ve vztahu k jedinci se jedná o střed vědomí. To platí zejména tehdy, když je toto místo i středem pozorovatele neboli když pozorující vědomí z tohoto bodu pomocí smyslů pozoruje svět.
Z hlediska těla a mysli neboli osobnosti jedince je možné mluvit o duchovním srdci na pravé straně hrudi jako o středu vědomí Já jsem. V tomto smyslu srdce existuje a působí jako každá jiná čakra. V případě srdce jeho oblastí působnosti je vědomí Já jsem. V něm neprojevené vědomí tryská do našeho těla a naší osobnosti a tak nás, jak uvádí Ramana Maháriši, oživuje. Zde se budíme ze spánku a odtud vědomí stoupá do mozku a vytváří vědomí našeho světa.
Tuto pravdu jsem přímo zažil. Jednou jsem se při usínání doslova propadl do srdce. Byl jsem v srdci, myslel jsem v srdci a dokonce jsem vnímal ze srdce šikmo vzhůru své tělo, jak spí a ústa, jak ve spánku spokojeně oddychují.
Zážitek byl velmi legrační. Byl jsem vzhůru v srdci a pozoroval jsem, jak tělo spí. Tak mně bylo současně ukázáno, že opravdu nejsem tělem.
Srdce je také sídlem ega, jakýmsi uzlem, granthi, který je příčinou ega; přímo se podílí na jeho vytváření. Při jedné příležitosti jsem si srdce přímo uvědomoval jako průchod, kterým jsem procházel z jedné strany na druhou. Na jedné straně jsem byl egem, na druhé vědomím Já jsem. Proto ze všeho, co jsem uvedl výše, včetně poznatků Ramany Mahárišiho soudím, že srdce v naší osobnosti je jakýmisi dveřmi nebo průchodem mezi projevem a neprojevem, mezi stavem, ve kterém jsme na jedné straně egem a na druhé straně Já.
S tím je v souladu Mahárišiho tvrzení: „Když je otvor srdce uzavřen, je zde ego. Je-li otevřen, jsme pravé Já“. Tento otvor otevírá átmavičára. Z tohoto pohledu jedince je srdce opravdu osobním středem naší bytosti, i když z absolutního hlediska neprojevené vědomí střed nemá.
Tvrzení: „Srdce je středem Já“, vyjadřují tuto podmíněnou pravdu a nic víc. Vědomí ve své absolutnosti je neomezené a je všude a ve všem bez středu.
Relativně je pravdou, že vědomí Já zakoušíme v projevu, kdekoliv se na ně soustředíme, což může být i mimo srdce. V tomto smyslu bod, kde si Já uvědomujeme, se stává tímto naším uvědoměním středem Já.
Ve vztahu k naší osobnosti je středem Já naše srdce. Pro jiné bytosti jím není a tím spíše ne absolutně.
Samozřejmě samo absolutní vědomí Já jsem není jakýmkoliv středem omezeno, pouze v něm a z něho ve vztahu k osobnosti v projevu působí.
Omezovat proto vědomí Já na srdce by bylo nesprávné, ale pokud Já teprve hledáme, není důvod, proč bychom neměli provádět átmavičáru v srdci. Osobně takový postup považuji za výhodný z hlediska praxe.
Samo pouhé soustředění na srdce átmavičárou není, ale je jedním z nejlepších soustředění, jaké můžeme provádět. Jeho praxí získáváme duchovní sílu, která nám pomáhá na naší stezce. Bez pochyb je toto i mou ověřenou zkušeností. Toto řešení je pro ty, kteří nejsou schopni provádět átmavičáru od samého začátku stezky velmi dobré. Odtud je k átmavičáře již jen krok.
Naše stezka směřuje ke stále úplnější zkušenosti Já, které je neomezené prostorem. I pak však je možné se přidržovat pozorností srdce za předpokladu, že Já, vědomí na ně neomezujeme.
Srdce jako osobní „střed“ vědomí má v naší praxi stále své místo, jako je má sahasrára nebo hara a centra další, pokud jejich význam a působení dobře chápeme.
Zásadní je vědět, že všechna centra mají svou sílu a moc z vědomí, jehož pozornost jim věnujeme a nikoliv naopak.
Naší hlavní nadějí je samo vědomí Já jsem a jeho moc a nic jiného. Vše ostatní je od něho odvozeno.
Právě mě napadá ještě jeden, velmi pádný důvod, proč bychom neměli opouštět soustředění s vědomím v srdci, aniž bychom je, samozřejmě na srdce omezovali. Srdce má další závažnou úlohu na stezce,: je, jak říká Ramana Maháriši, sídlem vásan, které jsou zodpovědné za naše nové zrody proto jeho očista od nich je pro naše vysvobození zásadní. Sám Maháriši svým nejbližším, když odcházeli z tohoto světa, pomáhal čistit srdce, aby dosáhli vysvobození. Nejlepší očista je světlem a mocí vědomí Já jsem a ta se děje právě soustředěním vědomí v srdci. Bylo by proto velmi nemoudré se této očistě srdce vyhýbat nesprávně pochopeným názorem, že střed vědomí je všude. Soustředěním v palci u nohy ani někde na obloze vysvobození nedosáhneme. Prací s vědomím v srdci ano.
Duchovní srdce plné nespásných vásan je jen naše a proto jeho čistota rozhoduje o naší spáse. Proto také platí: „Blaze těm, kteří jsou čistého srdce, neboť oni Boha zříti budou“.
Ještě je nezbytné znovu zdůraznit: i pro srdce platí, že to, co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje. V srdci působíme na prvém místě mocí samotného vědomí, se kterým se na ně soustřeďujeme nebo ještě lépe záříme s vědomím Já jsem přímo v srdci.