Správná otázka
Jiří Vacek
Mnoho hledajících si klade otázku, zda ta či ona osoba je mistrem. Činí tak zcela zbytečně, neboť, jak nás Ramana Maháriši poučuje, jen mistr může opět rozpoznat mistra. Jak by ego, které je pohlceno ve své nevědomosti, mohlo rozpoznat oživlého Boha v mistrovské osobě? Může snad slepý poznat světlo?
Posuzování mistra je záludný sport, který síly hrají s hledajícím, aby je odvrátily od praxe, které je i ego rozpouští a nasměrovaly je tam, kde egu a zlu v nás žádné nebezpečí nehrozí: v nekonečných a velmi škodlivých dohadech, kdo je mistr a kdo ne nebo, kdo je výš a kdo je níž.
I kdyby – to kdyby zdůrazňuji, ego bylo schopno bezpečně mistra rozpoznat, co z toho? Myslí si snad, že mistr se jen třese, aby je mohl přijmout za žáka se všemi jeho nečistotami, zlými a nespásnými sklony? Jaká domýšlivost! Mistr přijímá jen ty, kteří jsou připraveni a upřímně touží po poznání sebe nebo Boha – oboje je totéž a jsou ochotni pro tento cíl obětovat mnohé.
Kdo chce poznat mistra, ať se neobrací zevně, nepusuzuje osoby, protože toho není bez chyb schopen, ale ať usilovně pracuje na své očistě a soustřeďuje se ze všech sil na Boha. To je jediné správné hledání mistra: našim nitrem. Pak jej i zákonitě nakonec nalezne.
Hledající by proto neměl zkoumat, kdo mistrem je nebo není, protože není schopen mistra poznat, ale usilovat ze všech sil o svou očistu. Ve vztahu k duchovním osobám by se měl ptát: „ Může mně tato osoba na stezce pomoci a jestli ano, pak čím?“.
Takto jsem bez předsudků přistupoval ke všem lidem a proto jsem získal i mnohé od lidí, kteří sice nebyli mistry, ale měli mně co dát. Představa, že nám na stezce může pomoci jen mistr, je velmi nesprávná. Můžeme dokonce i mnoho získat od osob, které vykazují zevně nedostatky. Tak jsem získal cenná poučení například i od Petra Klímy, který bohužel často mluvil velmi nehezky o druhých. Kromě jiného mně otevřel přístup k Ramanovi Mahárišimu, k jeho učení i k Ramanašramu.
Nemařme proto čas tím, co se od nás nežádá a čeho nejsme schopni, ale věnujme se na prvém místě tomu, co je naprosto nezbytné pro zdar stezky. Tím nejpotřebnějším je rozpouštění našich zlých a nespásných sklonů a hlavně ega samého.