Spravedliví spasí svět
Jiří Vacek
Bible, Starý zákon žáky přímé stezky nazývá „spravedlivými“. Nemíní tím spravedlnost zevní, ale vnitřní. Spravedlivý je ten člověk, který dává Bohu, co jeho jest.
V souvislosti s tím jsme poučováni, že pouhá přítomnost dvou spravedlivých, to jest hledajících Boha, zachraňuje celá města před hněvem Boha neboli před zkázou.
Poučení, že mistři nebo světci chrání svět – a to i po smrti těla – nalezneme ve všech náboženstvích.
Například uctívatelé svatého Františka z Assisi se doslova o jeho umírající tělo prali, aby byl pochován u nich. Víra v ochranitelskou moc hrobů světců a mudrců vede k tomu, že se nad místy jejich odpočinku staví kaple i chrámy a dokonce celé ášramy či kláštery.
I v životě Ramany Mahárišiho tuto víru nalezneme. Uznával požehnání přítomnosti duchovních bytostí včetně příznivého vyzařování jejich hrobů. Prvý kostel či hrobka, základ Ramanašramu vznikl nad hrobem jeho matky, která podle jeho vyjádření dosáhla vysvobození.
V čem tato moc těl duchovních bytostí za jejich života i po smrti spočívá? V duchovním světle a vědomí Já jsem, které z nich vyzařují.
Je proto dobré této pomoci, kterou nám poskytují zevně, ale hlavně vnitřně, moudře využívat, aniž bychom je ztotožňovali s jejich živými či neživými těly.
Vyzařování všech těchto bytostí se děje všude, kde je pravá duchovnost. Nezávisí na duchovním směru, který vyznávají.
Jeho síla není ve všech případech stejná. Podstatný rozdíl již spočívá v tom, zda touto silou je jen světlo nebo i moc vědomí Já jsem. Účinky těchto sil jsou dále dány jejich velikostí a dobou, po kterou působí.
V tomto světle se ukazují všechny názory na duchovní hledající jako na lenochy, kteří k chodu světa ničím nepřispívají, jako naprosto mylné. Pokud je hlásají i některé duchovní autority a nabádají, aby se hledající věnovali záchraně světa a nikoliv lenivému sezení, podléhají materialistické nevědomosti.
Všichni, kteří opravdu jsou na stezce a pilně na ní usilují, svou pouhou existencí nesmírně světu prospívají již tím, že jsou takoví, jací jsou a vůbec existují.
Skutečná a pravá pomoc je vždy na prvém místě vnitřní a nikoliv zevní a není nahraditelná ničím zevním.
Tato milost pomoci tam, kde je určitá duchovní výše, existuje vždy, ať si ji uvědomujeme nebo nikoliv.
Je samozřejmě moudré přijímat tuto pomoc vědomě a záměrně ji využívat. Například tím, že co nejvíce pobýváme v přítomnosti těch, kteří mají duchovní světlo nebo dokonce poznání Já jsem.
Podstatné k čerpání této pomoci je správné naladění na ni a otevření se jejímu působení. Tím je její účinek podstatně zesílen.
Proto je dobré také meditovat například v kostele, kde je právě vystavena nejsvětější svátost, která září, je-li správně proměněna, světlem. To samé platí o místech, kde jsou pohřbeny ostatky světců či mudrců všech náboženství.
Tradice uctívání světců a mudrců má právě svůj základ ve vyložené zákonitosti. Není pověrou, ale je založena na duchovní zákonitosti, která je ověřena spravedlivými všech dob a na celém světě.