Špatně, vše je špatně
Jiří Vacek
Nejvyspělejší Duchové všech náboženství ve všech dobách a zemích učí, že člověk je svým původem z Boha a je z jeho království. Říkají tuto Pravdu více či méně jasně, jak jen to jejich okolí dovoluje.
Činí tak i Ježíš a nejčistší filosofie jak křesťanská, tak židovská i antická. Učení bible o původu člověka i jeho světa mluví v tomto směru jasně. Žili jsme v božském světě - v nebeském království a to božsky.
O naší božské podstatě mluví Ježíš jasně: „Pravím vám, bohové jste.“ Nejsme Bohem, ale božští a tato naše božská podstata trvá stále, ale není námi projevována a proto žijeme nebožsky a v nebožském světě.
Proto se nám radí, abychom se vrátili do našeho prvotního božského stavu a zde dosáhli trvalého štěstí božského života. Tento návrat se uskutečňuje nikoliv zevně, ve světě, ale vnitřně, v nás a v naší božské podstatě. Není zevní, ale vnitřní, není hmotný, ale duchovní.
To je zřejmé i ze skutečnosti, že nejsme hmotným tělem, které dočasně obýváme, ale nehmotným Duchem, který je podstatou naší bytosti.
Toto je základní Pravda o člověku a jeho podstatě a jeho návratu do nebeského království, ve kterém je náš život trvalou a božskou blažeností.
Vzdor této věčně platné duchovní pravdě se téměř celé lidstvo ve všech dobách a zemích vydalo stezkou přesně opačnou. Zkoumá svět místo sebe a snaží se jej ovládnout v pošetilé víře, že jsou tělem, která dočasně obývají a nikoliv věčným duchem.
Lidstvo jako celek je vedeno nepravdou „já jsem tělem“ místo pravdou „Já jsem božský Duch“ a slouží plně a bez pochyb této lži o naší hmotné podstatě. Proto místo do svého nitra se lidé obracejí zevně ven v pošetilé víře, že v tak pokleslém světě, jako je ten náš zevní, naleznou věčné a neposkvrněné štěstí a blaženost. Zákonitě se mýlí, protože vycházejí z nepravdy, že jsme tělem. Nejsme a nikdy jsme nebyli i v době nejhlubšího pádu.
Celé lidstvo uvěřilo lži, že nalezne věčné štěstí a blaženost, když se vydá cestou lživé víry „já jsem tělo“ a obrátí svou pozornost plně zevně do světa a nikoliv tam, kde skutečně leží řešení všech jeho neštěstí a utrpení.
Cesta k věčnému životu a k pravému štěstí proto leží v obráceném směru našeho pohledu a to do našeho nitra k naší věčné božské podstatě. Její plné poznání nikoliv pouze rozumové, ale přímo prožívané, je základní pravda o nás i o naší pravé podstatě a jedině na tomto základě naší božské podstaty se můžeme vrátit zpět, odkud jsme odešli, do království nebeského Ježíšova nebo nirvány buddhistů.
Základním obratem je pochopení věčné a nevyvratitelné pravdy: „Nejsem tělo, ale vědomí Já jsem, které tělo oživuje.“ Jelikož v současné době většina lidstva propadla lži o naší totožnosti s hmotným tělem, není naděje na lepší svět, dokud nepochopíme obludnost této lži. Ta nás nutí chovat se jako tělesná bytost, ač jsme ryzím Duchem, vědomím Já jsem.
Pod vlivem nepravdy „jsem tělo“ se chováme, jako bychom skutečně tělem byli, a proto celý život prožijeme v marné snaze, dosáhnout trvalé tělesné blaženosti. Tato snaha byla a je vždy nakonec zcela marná a bezúčelně vynaloženým úsilím, které nikdy nepřinese to, co slibuje.
Proto si plně uvědomme: „Mé království není z tohoto světa“, a obraťme se plně tam, kde leží pravý klíč k našemu božství. Pravdou je „nejsem tělem, ale božským vědomím Já jsem“ a jedině v souladu s ní můžeme doufat v návrat tam, odkud jsme se oddělili a marně se snažíme vrátit.
Přes všechen pokrok světa, vždy v zásadě plně platí, že v něm není a nikdy nebude dosažitelný život ve věčné blaženosti prostě proto, že nic takového se v hmotném světě nenachází, a proto naše nepravé touhy nemůže naplnit.
Z hlediska věčnosti, veškeré úsilí vynakládané ve světě je zcela marné a neužitečné. Nevede k naší svobodě Ducha, ale k věčnému otroctví falešných hmotných ideálů.