Spása je vnitřní, ne zevní
Jiří Vacek
Teprve když Kristus začne svou vládu v našem nitru, můžeme očekávat, že se začne projevovat i v našem zevním životě ve světě.
Království nebeské se prosazuje vždy a jedině z našeho nitra navenek a nikdy opačně.
Ale ani pak se nezmění náš zevní svět v ráj, v boží svět. Ten zůstane vždy nebožský a od Boha odpadlý.
Pro stav našeho nitra se nám pouze může jevit jako proměněný k lepšímu, ale ani to vždy neplatí. Nemoci, pronásledování, a proto i utrpení ze zevního světa se nevyhýbá ani nejvyšším mistrům nebo spasitelům.
Jestliže nás Ježíš svým utrpením spasil, jak je možné, že nejen neznáme všichni Boha a proč trpíme dál, a to i ti, kteří tak zvaně „uvěřili“? Spása a odloučenost od Boha a navíc utrpení nejsou slučitelné.
Vysvětlení je zřejmé. Spasit může Ježíš pouze ty, kteří pochopí, že jeho království není z tohoto světa a nechají se jím vést zpět k Otci, jak nám ukázal svým příkladem. Spaseni jsme teprve tehdy, když jej budeme na této stezce skutečně ve svém nitru následovat a dokážeme to, co on.
Nic jiného spása není; tím méně ve víře, že nás Ježíš spasil pouze proto, že jsme rozumem přijali tuto víru.