Spása a Bůh jsou jedno
Jiří Vacek
Spása a Bůh nejsou dva, ale jedno. Spása se nenachází nikde jinde než v Bohu. Proto není správné spásu od Boha oddělovat. Není proto ani možné hledat spásu bez Boha, protože Bůh je spasitel i spása sama.
Dosáhnout spásy bez Boha je nemožné, protože nic takového neexistuje. Zdá se však, že mnozí hledající v něco takového věří. V jejich úsilí nějakým záhadným způsobem nemá Bůh a jeho pomoc místo. Věří, že dosáhnou sami a bez boží pomoci tím, že budou pouze meditovat. Dokonce ani neuznávají nutnost řízení své mysli ve falešném přesvědčení, že si mohou myslet a cítit, co chtějí, aniž by nesli následky například zlých sil, které vytvářejí hověním si v citech nepřátelství, zloby, hněvu, závisti a pýchy. Pýše často propadají v jejich méně zřetelných podobách. Jednou z nich je přesvědčení o vlastní dobrotě a duchovnosti, která nevyžaduje - v jejich pohledu – nijaké úsilí o ovládání mysli a o její očistu. Poměrně dobré soustředění jim dává pocit uspokojení, který není tak oprávněný, jak si myslí pro zlé sklony a jejich síly, které zanedbali, a které, pokud nejsou cílevědomě rozpouštěny, neustále ohrožují jejich stezku.
Proto zákonitě přicházejí nepříjemné události, které jim ukazují, že vše není v takovém pořádku, jak si myslí. Zlo v jejich myslích, které neodstraňují, se je snaží odvést ze stezky všemi způsoby. Pak místo, aby hledali chyby v sobě, v nedostatečné očistě mysli pod vlivem vlastních sil zla v jejich myslích je nacházejí mimo sebe: v druhých, v mistrovi, v nauce.
Hledají všude možně, jen ne tam, kde skutečné příčiny neúspěchů na stezce sídlí: v jejich neočištěné mysli. Dokud nepochopí pravdu, jak tomu s nimi doopravdy je a nezačnou s očistou, nemají nejen naději na pokrok, ale jsou v trvalém ohrožení pádem.
Právě proto jsou tak důležité pokora, odevzdanost a pravá láska: chrání nás před tím, aby nás ovládalo naše vlastní zlo a zabraňují našemu odloučení od Boha, který je nejvyšší dobrou, dostředivou silou.