Jiří Vacek - duchovní učitel

www.rudolfskarnitzl.cz

Na počátku praxe sebezkoumání nejsme schopni udržovat nerušenou pozornost k sobě samému ani jen na několik minut. Je přirozené, že mysl, kvůli svému dlouhodobému zvyku, začne uvažovat o druhých nebo třetích osobách (objektech). Vždy, když se pozornost stáčí vně, tak ji aspirant zkouší stočit zpět k první osobě. Tento proces, kdy pozornost k sobě samému povoluje a pak se pokoušíme o její obnovení, se znovu a znovu opakuje. Pokud je mysl aspiranta slabá, a to pro nedostatek lásky k poznání Self (pravého Já), pak ochabnutí pozornosti k sobě samému bude velmi časté. Zápas o pozornost, který pak následuje, mysl velmi rychle unaví. Místo abychom opakovaně bojovali o sebe-pozornost, měli bychom na chvíli uvolnit mysl ihned, jakmile začne být snaha o upevnění pozornosti na první osobu nestálá. Pak bude následovat další – čerstvá snaha. Pokud provádíme tyto střídavé pokusy, každý z nich bude mít k dispozici novou sílu a ostřejší a jasnější pozornost.

Pokud budeme palcem tisknout tlakoměr, tak stupnice bude zpočátku ukazovat tlak deseti kilogramů. Ale pokud se pokusíme udržet tlak po delší dobu, tak stupnice ukáže, že tlak postupně klesá. Naproti tomu, pokud po prvním pokusu tlak uvolníme a krátce si odpočineme a pak zmáčkneme tlakoměr s novou silou, stupnice může ukázat i trochu víc než deset kilogramů. Podobné je to v případě sebe-pozornosti. Když po dlouhou dobu zápasíme o udržení sebe-pozornosti, intenzita a jas naší pozornosti bude postupně slábnout a klesat. Když však místo toho polevíme hned, jakmile zjistíme, že naše sebe-pozornost ochabuje, pak po krátkém odpočinku bude mít nový pokus o upevnění pozornosti na Self větší sílu a jas. Proto důležité není to, jak dlouhou dobu trávíme snahou o soustředění na Self, ale opravdovost a intenzita, s jakou podnikáme další nový pokus.

Během cvičení (sádhany) se musí naše pozornost, která je jinak zaměřená na druhé a třetí osoby (objekty), otočit takříkajíc o 180 stupňů a zaostřit na sebe sama – na první osobu. Avšak na začátku jsme schopni stočit svoji pozornost o 5, 10 nebo 15 stupňů. Je to proto, že našemu stočení pozornosti vzdoruje silný proud – proud našich tendencí (vásán) neboli lstivých tužeb, směřujících k objektům tohoto světa. Vždy, když zkoušíme stočit pozornost na první osobu, tento proud našich světských tendencí bude mít tendenci stáhnout naši mysl zpět směrem ke druhým a třetím osobám. Proto počet stupňů, o které jsme schopni stočit naši pozornost do nitra, závisí na pevnosti naší beztužebnosti (vajrágja) ohledně objektů světa a na síle naší touhy (bhakti) po poznání Self. Zmíněná vajrágja a bhakti budou narůstat našim pravidelným cvičením sebe-pozornosti, upřímnou modlitbou k Bhagavánovi a trvalým sdružováním se s lidmi nebo knihami, které nám budou opakovaně připomínat: „Skutečného a trvalého štěstí dosáhneme pouze poznáním Self.“ Dokud nepoznáme Self, donekonečna se budeme o něco snažit a také budeme prožívat utrpení, a proto je naší prvořadou povinností v životě poznání Self – veškeré jiné úsilí se nakonec ukáže jako zbytečné.

Když se zvýší naše odpoutanost od tužeb a dychtění po poznání Self, k čemuž dochází v důsledku modlitby ke Guruovi, studiem (šravana) a přemítáním (manana) nad jeho učením a také cvičením (nididhjásana) sebe-pozornosti, zvýší se také naše schopnost stočení pozornosti směrem k první osobě, až jednou budeme schopni stočit pozornost o 90, 120 nebo dokonce 150 stupňů při každém novém pokusu. Když naše schopnost otočení pozornosti do nitra sebe sama takto naroste, budeme schopni zakoušet jemný proud sebe-uvědomování dokonce i při zaneprázdnění vnější činností. Tzn., že budeme schopni zakoušet vědomí našeho bytí, aniž by bylo rušeno jakoukoli činnosti mysli, řeči nebo těla. Jinak řečeno – budeme schopni si připamatovávat pocit „Já Jsem“, který je věčným podkladem všech našich aktivit. Nicméně tento jemný proud sebe-uvědomování bychom neměli považovat za stav stálé sebe-pozornosti, protože jej budeme prožívat jen při určité náklonnosti si takto počínat. To bych rád zdůraznil.

Jak můžeme zažívat stav neustálé sebe-pozornosti, neodchylujícího se přebývání v sobě samém? Těm, kteří opakované praktikují sebe-pozornost s ohromnou láskou k poznání Self, čím dál tím více pomáhá Guruova Milost. Když se spojí žhnoucí oheň a silný vítr, pak se dějí divy. Podobně, když se spojí žhnoucí oheň lásky k poznání Self a silný vítr Guruovi Milosti, výsledkem je nesmírný zázrak. Během nějakého našeho pokusu budeme schopni zcela stočit svoji pozornost o 180 stupňů směrem k Self (tzn., že docílíme dokonalého jasu sebe-uvědomění, které nebude znečištěno ani nejmenší přítomností povědomí o nějaké druhé nebo třetí osobě). Následně pocítíme ohromnou změnu, které se uskuteční samovolně, bez jakéhokoli našeho úsilí. Síla naší pozornosti, kterou jsme dříve tolikrát zkoušeli stočit směrem k Self, a která vždy sklouzla k druhým či třetím osobám, bude nyní chycená mohutným sevřením, které jí už nedovolí stočit se k druhé nebo třetí osobě. Toto sevření, je sevření Milosti. Třebaže nám Milost vždy pomáhala a vedla nás, její kořistí se stáváme jen při tomto sevření. Jakmile jednou stočíme naši pozornost o plných 180 stupňů směrem k Self, je zaručené, že budeme zachyceni sevřením Milosti, která nás učiní totožným s Ní samotnou a navždy nás ochrání před tím, abychom se odchýlili pozorností k druhým nebo třetím osobám (objektům). Tento stav, ve kterém je mysl zachycena sevřením Milosti, a tím je navždy utopená ve svém zdroji, je znám jako zkušenost pravého poznání (džňánabhúti), sebe-realizace (átmasakšhatkaram), osvobození (mókša) atp. Jen toto může být nazýváno stavem neustálé sebe-pozornosti.

Zdroj: http://www.rudolfskarnitzl.cz/sadhuom/sadhuom.htm