Rozpouštění karmy
Jiří Vacek
Považujeme-li se za konatele, musíme sklízet plody svého konání. Pátráme-li: „Kdo je konatel?“ a prožíváme-li Střed (Já) sám, mizí představa „jsem konatel“ se všemi jejími karmickými plody a to je stav věčné svobody. (Ramana Maháriši)
Jako „konatelé“ vždy vytváříme následky neboli karmu. Zmizí-li pocit „já konám“, karma se netvoří.
Jak je tomu s karmou již vytvořenou? Je možné předpokládat, že i ona je oslabována. Tak či onak, dosažení vždy předpokládá rozpuštění pocitu „já konám“. Ten je výsledkem ztotožnění s tělem a s myslí, neboli ega.
Poznatek, že „konatel“ vytváří karmu, je zásadní, protože právě karma je příčinou znovuzrozování. Rozpuštění „konatele“ je tak jedním z předpokladů spásy. To je dobré znát a stále si uvědomovat.
Jen ten, kdo rozpustil pocit „já konám“, nevytváří karmu.