Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

M: Poznáš, když se na tebe soustředím?

Ž: Myslím, že ano.

M: Můžeš to nějak popsat?

Ž: Když meditujeme, o něco se vnitřně snažím. Uklidnit mysl, rozlišit se od těla, dechu, zesílit radost, bdělost, vnímání lásky, světla, sebe. Ne vše najednou. Čím déle se soustředím, tím ten aspekt nebo ty aspekty sílí, ale postupně.

Pak dojde k jakémusi skoku, znatelnému posunu v této snaze, v soustředění. Tam vnímám velkou Pomoc. Mysl se utiší tak, že neruší ani jakési její poryvy, projasní se svět kolem a hlavně „pocit bytí“. Vnímání přítomnosti jako takové, toho, co jsem, je silnější, hmatatelnější a stabilnější než to ostatní. Není rušeno pohybem, slovem, myšlenkou. Obracet pozornost na sebe sama je pak snazší. Ten posun se jeví asi hlavně jako projasnění, prohloubení, zjemnění. A to změní celé to úsilí, celý stav.

Také se mi zdá, že ten "skok", je možný jen o určitý úsek. To, v jakém "rozpoložení" přijdu na meditaci, pak ovlivní, jakou pomoc jsem schopná vnímat a pojmout.

DĚKUJI MNOHOKRÁT.