Jiří Vacek - duchovní učitel

Pavel Hanzal, Jiří Vacek

(rozhovor na astroweb.cz)

Mezi nejlepšími metodami k dosažení Osvícení doporučujete Átmavičáru a Královskou jógu. Mohl byste našim čtenářům několika slovy přiblížit jejich základy?

Átmavičára je soustředění, ve kterém obracíme pozornost na naše pravé Já, které je ryzím vědomím. Vede k jeho uvědomění, což je poznání naší pravé božské podstaty. „Učebnice átmavičáry“ podrobně tuto meditaci popisuje. „Královská jóga“ je celá věnovaná denní duchovní praxi, jejímž cílem je poznání Sebe a následné vysvobození ze zrodů v nebožském světě. Obsahuje praxi átmavičáry, techniku vnitřní pránajámy, která probouzí  a zvedá hadí sílu a vede k vytvoření světla nad hlavou. Součástí praxe, která je celodenní, je i očista a ovládání mysli, ke které je podán podrobný návod.

Pro začínající hledající jsou určeny „Základy jógy a mystiky“, kde naleznou vše k tomu, aby začali s každodenním úsilím.

Všechny knihy jsou zaměřeny na provádění celodenní, účinné praxe, která je vysvětlena velmi jasně a metodicky tak, že ji může provádět každý upřímný hledající. Není nutné odcházet od rodiny do samoty, držet celibát nebo nejíst maso.

Dlouhá léta vedete nejen meditační semináře, ale také překládáte duchovní literaturu a velké množství duchovních knih jste i napsal. Kde na to všechno  berete čas?

Když se chce, všechno jde. Těžiště mé práce netvoří semináře a psaní, ale celodenní duchovní praxe. Byl jsem až do svých šedesáti let zaměstnán, měl rodinu, vychovával děti, ale z každodenního úsilí jsem nikdy neslevil. Jak je zřejmé, i za takových podmínek je možné úspěšně duchovně usilovat.

Rozrůstají se účastníci Vašich meditací nebo již v posledních letech zůstává účast na stejné úrovni?

Cesta, kterou kráčíme, není pro davy ani o ně neusilujeme. Upřednostňujeme „kvalitu“ před „kvantitou“. Nesháníme stoupence, ale ani se nově příchozím, pokud chtějí opravdu usilovat, nebráníme.  

Myslím, že počet zájemců i za těchto okolností stále stoupá.

Nástup naší stezky je otázkou vnitřní zralosti, tu nelze nějakou „reklamou“ urychlit. Kdo vnitřně dozraje, cestu si k nám nalezne.

Poslední roky sleduji řevnivost mezi stoupenci manželů Tomášových a Vámi. Zdá se mi, že neutichá, a spor se postupně dostává do dalších a dalších oblastí. Z počátku jsem si říkal, že je v pořádku, když se člověk ohradí. Ale nyní jsem získal pocit, že by již bylo lepší nechat situaci být. Domnívám se, že mnohé stoupence může nynější situace odradit a otrávit, než že by neustálé akce a reakce něco vysvětlovali. Není na čase to již nechat svému osudu?

Mezi námi a upřímnými stoupenci Tomášových není žádná řevnivost. Chodili jsme na jejich přednášky, čteme knihy Tomášových a oceňujeme jejich práci. Obdobně Míla Tomášová oceňovala moje původní knihy i překlady. Doporučovala například ke čtení „Učebnici átmavičáry“. Našim přátelům říkala, že jsem dobrý mistr, aby se mne drželi.

Nejde o spor dvou škol, ale o snahu nakladatelství Avatar nás zničit jako „nekalou“ konkurenci. K tomu používají nadávek, lží a pomluv, které jednu po druhé vyvracím. Konec nastane, až nám přestanou neslušně nadávat, lhát a pomlouvat.

Tato zem je oblastí bytostí odpadlých od Boha. Některé, ty lepší, usilují o návrat k němu, jiné, ty horší, se snaží svou pozemskou existenci zabezpečit pomocí zla. Poslední vždy nenáviděly a nenávidí ty lepší a pronásledují je, jak a kde mohou. Příkladů je hojnost: křesťanská inkvizice, komunismus, nacismus, fundamentalističtí stoupenci všech náboženství a podobně.

Všichni stoupenci světla vždy vedli a neustále vedou boj proti těmto zlům. Stačí jmenovat Sokrata, Ježíše, Husa, mistra Eckharta a velké množství dalších.

Pokud někde převládne lhostejnost k boji zla a dobra a zlu se podaří nevědomý lid přesvědčit, že přináší dobro, zlo vítězí a trvá velmi dlouho, než se je podaří svrhnout. Právě proto Hitler i Stalin a další jim podobní získali takovou moc. Umožnila jim to lhostejnost většiny ke zlu i to, že se nechali zlem omámit.

Neodporovat zlu není ctnost, ale naopak jeho přímá podpora. Co platí všeobecně, platí i v duchovní oblasti. Kdo hlásá neúsilí a neškodnost ega, kdo vyžaduje bezpodmínečné přijetí vlastních názorů za jediné správné a reaguje nepřátelstvím na vyslovení názoru odlišného, je plně ovládán zlem a také je šíří. Kdo je k tomu lhostejný, usnadňuje zlu cestu.

Pan Pařík a Miloš Tomáš maskují své nepřátelství k nám údajnou dehonestací Míly Tomášové. Když jim čtenáři napíší, že nic takového v mých knihách nenalezli, protože žádná dehonestace neexistuje, tak odpovídají: „Jiní je tam nalezli“. Za to na mne hází jednu urážku za druhou: lžiguru, megaego, odporný skřet a další. To není spor dvou škol, ale obyčejný nedostatek slušnosti, který pramení z nenávisti a závisti.

Jsme na astrologickém portálu ASTROweb.cz. Nemůžu se tedy nezeptat, jaký je Váš vztah k astrologii?

Mým prvým učitelem byl pan Emanuel Šimandl, vynikající astrolog. I když mým hlavním zájmem byla vždy stezka, vyzkoušel jsem i astrologii a vím, že má pravdu. Správný výklad horoskopu však rozhodně není snadnou záležitostí.

Základem astrologie, se kterým pracuje, je karmický zákon a nauka o reinkarnaci. Jelikož jsme žili i před tímto vtělením a osud je sklízení toho, co jsme si v minulých životech zaseli, je možná i jeho předpověď pomocí hvězd. Ty samy o sobě nepůsobí, ale pouze na základě souvztažností s nimi umožňují předpověď. Od pana Šimandla i vím, že nejpřesnější horoskopy jsou horoskopy obyčejných, neduchovních lidí. Platí téměř na 100%. Čím více člověk pokročí, tím méně přesný je i jeho horoskop. Duchovní vývoj urychluje odžívání karmy a také je nám i něco odpuštěno. Proto takové horoskopy jsou „nespolehlivé“. Od něho také vím, že existují i „prezidentské“ horoskopy, které slibují vynikající úspěchy v životě, ale jejich vlastníci v ničem nevynikají. Vysvětloval je prostě: protože nic nechtěli a proto ani o nic neusilovali a v souladu s tím také nic nedosáhli. Ani hvězdy nedávají nic zadarmo bez úsilí.

Největší poučení z astrologie jsem bohužel získal přímo z jeho nešťastného příkladu. Byl pokročilým weinfurterovským mystikem, ale stezku opustil a věnoval se plně astrologii. Na sklonku života nedělal již nic jiného než ji. Nepoučil se ani z toho, že jej komunisti za její provádění zavřeli na rok do vězení. Vrátil se z něho nepoučen. Místo aby znovu začal stezku, opět se zabýval od rána do večera astrologií. Jeho velká osobní škoda. Astrologie k poznání sebe a tím méně ke spáse nevede.

Velké množství mystiků a jogínů odrazuje hledající od esoterických disciplín, a radí věnovat se pouze meditacím. Osobně se domnívám, že je to moc zúžený pohled, neboť i v esoterice jsou cesty, vedoucí k poznání. A obsahují i meditace, jakkoliv tyto meditace mají trochu odlišný charakter od těch východních. Ale přesto mám názor, že je množství cest vedoucích k cíli, který je jeden a ten samý – Poznání…

Předchozí odpověď a případ pana Šimandla odpovídá i na tuto otázku. K pravému poznání a následně ke spáse míří pouze taková stezka, která vede tímto směrem. Ostatní činnosti tam nevedou, protože tam nemíří. Stezku poznání netvoří samozřejmě jen meditace, ale i očista a ovládání mysli. Z meditací pak pouze ty, které směřují k Bohu – Já v našem nitru.

Kdybyste měl možnost sdělit našim čtenářům pouze jednu radu do života, která by to byla?

Poznejte sami sebe, to je pravda, která vás osvobodí.

Děkuji za rozhovor. S přátelským pozdravem Pavel Hanzal