Realizace brahman
Jiří Vacek
Brahman, Bůh Otec, Buddhovo nezrozené je vždy takové, jaké je. Existuje nad časem i prostorem, nelze mu nic přidat ani ubrat.
Proto také je nemůže nikdo uskutečnit, stát se brahman. Jedinci si je mohou pouze uvědomovat nebo neuvědomovat, ale na jeho existenci se tím vůbec nic nemění. Brahman nevzniká tím, že si je někdo uvědomí a jen proto, že si je uvědomí, se také brahman nestal. To existovalo i před jeho uvědoměním.
Dosažení brahman je dosažení jedince, který si je začíná uvědomovat takové, jaké je od bez počátečnosti i před jeho uvědoměním. Toto uvědomění se děje daným jedincem v čase a v prostoru a v tomto smyslu má svůj počátek a pokud si jej přestane být vědom, má i konec. Samotného brahman se z toho nic nedotýká ani v nejmenším. Všechen jásot, ve kterém realizátoři v rozjaření tvrdí, že Tím byli stále, i když si je neuvědomovali, je proto jen nevědomost. Ani uvědomování brahman realizátorem není totéž, co absolutní totožnost s brahman, protože by znamenalo, že brahman před jeho uvědoměním neexistovalo.
Jedinec, který dosáhl brahman, se pouze na brahman podílí svým vědomím a v té míře, v jaké si je uvědomuje. Jeho totožnost nebo zkušenost brahman je podmíněná a nikoliv nepodmíněná, absolutní, což potvrzují i některé spisy, které vykládají filosofii advaity, například Advaita bodhi dípika. Nepodílí se například na moci brahman a je jedno, zda ji chápeme jako maju nebo jako šakti. I Ježíš, který dosáhl jednoty s Otcem neboli brahman, říká, že Otec je větší než on. Z jeho výroků rovněž vyplývá, že z jednoty s otcem neboli z realizace brahman nevyplývá ani vševědoucnost ani dokonalá dobrota: „Dobrý, dokonalý je jen Otec v nebesích“. Také jasně řekl, že o některých událostech, kdy nastanou, ví jen otec v nebesích. On to neví.
I Rámakrišna, ač realizoval brahman, zůstal pokorný a ve vědomí své omezenosti: „Stále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“. Když cítil potřebu, chodil se ptát své božské matky a radil se s ní.
I Ramana Maháriši mluvil o Bohu, který je v jeho výrocích víc než pouhé vědomí Já jsem. Je například tím, kdo (či co) rozhoduje o tom, kdy se naplní naše karma a podobně. Také se jasně vyjádřil, že mu Bůh nedal „televizi“, rozuměj jasnovidnost. Jeho uctívatelské verše o Arunáčale jsou všeobecně známé.
V rozporu s tím existuje spousta nepravých džňáninů, kteří pochopili pravdy advaity nesprávně, doslova a vztáhli je na své ego. Stali se, samozřejmě pouze ve své namyšlené samolibosti, bez praxe stezky džňána jógy, zejména bez provádění átmavičáry, realizátory brahman a jeho jednoty. Ve skutečnosti se nacházejí ve stavu ega a myslí si, že žijí v jednotě brahman. Ze své nevědomosti pak poučují druhé vědomostmi, které vyčetli z knih, ale nežijí je. Pouze papouškují bez správného rozlišení a hlavně bez vlastní zkušenosti to, co vyčetli nebo co na základě svého nesprávného pochopení, nepodloženého přímým prožitkem, vymysleli.
Poznáme je snadno. Jedním z těchto znaků je nedodržování ani té základní duchovní etiky, ba dokonce základní slušnosti. Druhým je naprostý nedostatek pokory, ale neochvějná důvěra ve vlastní dokonalost, vševědoucnost a neomylnost. Třetím znakem je zpochybňování jakéhokoliv duchovního úsilí. Sami nikdy opravdu neusilovali, neprováděli praxi advaity, jejíž metodou je provádění átmavičáry až do samého konce neboli do dosažení vysvobození z nebožských zrodů. Tak alespoň učí Ramana Maháriši a další praví mistři. Nepraví džňáninové jsou však daleko výš než oni. Vědí, že jakékoliv úsilí je zbytečné. Není přece oč usilovat.
Jelikož tito pseudodžňáninové nic opravdu duchovního nedosáhli, nemohou ani učit tichem, přímým vyzařováním své božské podstaty, jak činil Ramana Maháriši. Nemeditují proto se svými žáky, ale jen neustále mluví a přednášejí, jako by bylo možné někoho k uvědomění Já, brahman, přemluvit nebo je mu namluvit. Je pouze možné nalhat egu, že je TO, a tím je zachránit před rozpuštěním átmavičárou v pravém poznání.
Proto také nemají skutečné žáky ani dobré výsledky na cestě. Jelikož neuznávají ani nutnost očisty a dodržování duchovní etiky, chovají se jejich stoupenci stejně, jako divocí fandové sportovních klubů. Není mezi nimi podstatných rozdílů. I podle těchto „plodů“ je poznáme.