Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, N. N. Rajan

N. N. Rajan byl velkým uctívatelem Bhagavana a často pobýval v Ramanašramu. Zapisoval si do svého deníku Mahárišiho výroky i dění kolem něho. V devadesátých letech vyšly jeho záznamy knižně pod titulem: „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (další hovory s Ramanou Mahárišim). Kniha pokrývá čtyřicátá léta minulého století. Z té doby jsou zprávy o Mahárišim poměrně řídké. Tuto mezeru kniha vyplňuje.

Ramana Maháriši autora vedl, jako vede mistr své žáky, žák naproti tomu svého mistra uznával a miloval. Kniha je plodem této nejvyšší a opravdové duchovní spolupráce.

Vyjímám z ní stať, ve které mistr mluví o nutnosti rozpuštění ega i o metodě, která ego rozpouští, viz str. 87 a 88.

Datum 1.4.1946, čas: 2.45 odpoledne .

147. Námětem hovoru bylo ego a jeho vrtochy. Jeden z častých návštěvníků řekl: Snažím se v meditaci vyloučit myšlenku, že jsem tělem a také nepravé já (ego). Nejsem však schopen uspět.

Bhagavan: Pamatuji si, co jsem vám přesně řekl při vaší poslední návštěvě: máte neochvějně a usilovně provádět zkoumání sama Sebe (átmavičáru). Kdo vám řekl zabývat se těmito věcmi? Řekněte mi, co je meditace? Také mně řekněte, co jsem vás učil o meditaci.

N: Máme si uvědomovat svou pravou podstatu.

B: Ano. Přesně tak.

N: Cílem zkoumání Sebe (átmavičáry) je odstranění ega. Předpokládejme, že ego je zničeno. Co máme dělat dál, abychom dosáhli uvědomění Já? (realizaci Já).

Jiný uctívatel tazateli: nejste schopen provádět Bhagavanovy pokyny.

B: Nejprve zničte své ego, a pak ke mně přijďte.

Bhagavan se na několik minut odmlčel. Pak pokračoval:

B: Proč mně kladete takové otázky, místo abyste pokračoval ve své sádhaně (úsilí)? Co zůstane, je-li ego rozpuštěno? Stav bez ega. Pokračujte ve zkoumání Sebe stále více a více. Nespoléhejte nepřiměřeně na jiné metody.

Poznámka N.N.R.: Povšimněme si, jak má Bhagavan dobrou paměť. (Ví, co radil tazateli při poslední návštěvě). A také s jakým zájmem a soucítěním sleduje pokrok svých uctívatelů na stezce.

Datum: 2.4.1946, čas: 8.30 ráno.

148. Hovořilo se o józe.

Bhagavan: Samozřejmě, že jóga je do určité míry dobrá. Jaký je však užitek z pouhého dočasného utišení mysli? To, co je pro realizaci Já potřebné, je rozpuštění mysli. (zde mysl = ego, ztotožnění s výtvory mysli).

Uctívatel: Říká se, že hatha jóga je účinnější.

B: Oh - vám se líbí zabývat se pouze s hmotným obalem (tělem). K čemu je to dobré? Jediným cílem jógy je ovládnutí mysli. I když  se to zdaří, po určité době se mysl opět projeví. Samo úsilí po ovládnutí mysli je druhem jógy. Pouhé ovládání mysli je nedostatečné. Musíte po jeho dosažení pokračovat dále zkoumáním sama Sebe, átmavičárou. Prostě seďte tam, kde jste a provádějte átmavičáru.

Jiný uctívatel: Praxí jógy se ego ještě víc nafukuje a nesměřuje ke svému vyhasnutí.

B: Naším cílem je ego zcela vykořenit. Když toho docílíme, Já se stane zřejmé samo Sebou a osvícení je trvalé.

N: Snad je to tak, že usilovným zkoumáním Sebe, které přejde do nepřetržitého stupně, se ego rozpustí v Já.

Jiný uctívatel přečetl z knihy Atmasakšatkaram verš 51, který se vztahuje k námětu: Zní: „Tak jako svítilna samovolně vyhasne, nedoplníme-li její náplň, tak také ego vyhasne, jestliže bez přestání se soustřeďujeme na Já a splyneme s ním. Není jiný vyšší zisk než Já."

Bhagavan se usmál a přikývl na souhlas.

Poznámka N.N.R.: Posednutí klamem, že tělo je naše já, způsobuje, že si své pravé Já neuvědomujeme. Átmavičára obnovuje naše pravé poznání. Když mysl, ego se vnoří do svého zdroje, je pociťována vnitřní sphurana (záře, zkušenost Já). Konec výňatku.

V tomto krátkém, ale hutném výňatku je obsažena podstata praxe, kterou Ramana Maháriši učí. Je jí stezka zkoumání Sebe neboli átmavičára. Jejím cílem je:

1. rozpuštění ega

2. poznání pravého Já a dosažení vysvobození.

Jasně říká, že ego nejen není neškodné, natož krásné, ale je zásadní překážkou poznání Sebe. Proto musí být nejprve rozpuštěno, aby bylo možno dosáhnout poznání Já. K tomu je nezbytné dlouhé, vytrvalé a nepřetržité úsilí, což často vyjadřuje větou. „Átmavičára je stezka od začátku až do konce“. Tím koncem myslí nejen samo poznání Já, ale plné vysvobození ze zrodů. Jasně učí úsilí a nikoliv neúsilí ani vzdání se úsilí před koncem stezky; úsilí, které trvá až do samotného vysvobození, mukti.

Také jasně říká, že běžně chápaná jóga, která pracuje nanejvýš se zastavováním mysli, k poznání Já nevede, protože nerozpouští ego. On jógu neučí: Není proto pravda, že učí i jiné cesty. Neučí, s jedinou výjimkou, stezkou odevzdanosti. I Její náplní není nic jiného než rozpuštění ega a vždy i jejím žákům doporučoval átmavičáru. Pouze uznává, že její meditační praxe jógy vede k ovládnutí mysli, ve smyslu zastavení jejích proměn. Toto zastavení mysli je samo o sobě nedostatečné a nevede k poznání Já, protože naše Já nehledá. To se děje pouze v átmavičáře. Proto, když jsme dosáhli schopnosti utišit činnost mysli, máme provádět átmavičáru.

Výňatek ukazuje, jak se Maháriši choval jako učitel ke skutečným žákům. Ostře je dovedl pokárat, když neprováděli jeho pokyny. V našem případě pokáraný žák místo provádění átmavičáry, obracení pozornosti na své vědomé Já, pracoval s myslí a snažil se pomocí myšlenek „nejsem tělo, jsem TO“ dosáhnout. Tato stezka k poznání Já nevede a ani vést nemůže, protože:

1. Nerozpouští ego.

2. Neobrací pozornost přímo na pravé Já, na vědomí Já jsem.

Osvícení, poznání Sebe se dociluje prací s vědomím,   které je naším pravým Já a nikoliv myšlením, které Já není.

Toto je pravé učení Ramana Mahárišiho a toto učím i já a spolu s přáteli i takto usilujeme na naších setkáních. Ti, kteří učí, že ego je krásné a božské a není oč usilovat, mě právě proto nenávidí, že napadám jejich ega. Proto neustále také lžou: toto Maháriši neučí, to je výmysl Vacka, viz například pan Popov o Mahárišiho výroku: „Jen mistr může poznat mistra“, či pochybnosti Miloše Tomáše o výroku o neúčinnosti návštěv přednášek nebo tvrzení pana Paříka o neškodnosti ega atd.

Někteří neváhají napadat přímo Mahárišiho jako pan Sektotlouk Dostál, který nazval jeho vedení žáků stezkou odevzdanosti rovnou hitlerismem.

Jiní neustále tvrdí, jako například travestita Jirka Tereza Vacková, že Mahárišiho učení překrucuji, aniž by uvedla jediný konkrétní důkaz. Sama hlásá to, co Maháriši přímo odsuzuje: tvrzení o nepotřebnosti úsilí a vztahování výroku: „Ty jsi TO“ na ego.

Takové pravdy, jaké učí Maháriši, zlá ega nemají ráda. Navíc jsme přece „nekalá“ konkurence a pro zlo k jejímu zničení je každý prostředek dost dobrý.

Pod praxi jógy, od které Maháriši odrazoval,  spadá i šaktipat. Jaký má smysl, aby mistr obětoval žákovi své síly, zdraví i čas, když ten si toho všeho neváží a mistra nerespektuje, když dává přednost před přímou a nejúčinnější stezkou, kterou jej mistr vede, šaktipatu, zasvěcení od dvou neznámých žen, které si nechávají svou službu bohatě zaplatit?

Vztah mistr – žák, je založen na úctě a poslušnosti žáka vůči mistrovi, který jej vede. Kde tyto předpoklady nejsou splněny, žákovství nemůže plnit svůj účel a nic nepřináší. Navíc veškerá oběť mistra – a ona to oběť je, přichází nazmar. Pokud někdo tyto naprosto základní podmínky nesplňuje, nemůže být ani žákem. Stěžovat si v tomto případě na mistra, je naprosto nesmyslné. Mistr je milost boží a nikoliv sluha ega, který je musí poslouchat, jak si mnozí myslí. Pokud žák setrvává na svém postoji, ve kterém mistrovy názory odmítá, přirozeně se tím o něj připravuje. Když ještě navíc se brání výroky typu: „Mistrovi nic nedlužím“, jen dokazuje, že jej opravdu není hoden. Takovým žákům není pomoci, a proto je všichni mistři odmítají. Nejen nejsou ochotni splnit základní předpoklady, ale navíc by rádi ovládali i svého mistra.