Proč trpí mudrci a světci
Jiří Vacek
Vždy mě zaráželo utrpení význačných mystiků a jogínů, které na ně přicházelo často na samém konci života i stezky zde na zemi. Utrpení Ramany Mahárišiho, svatého Františka z Assisi, Rámakrišny i Sokrata a mnoha dalších zejména na konci jejich životů zde na zemi bylo strašlivé. To platí i pro Ježíše.
Toto utrpení vrcholí na té části stezky, kdy se hledající blíží ke svému cíli – Otci. Líčení evangelií Ježíšova utrpení je příměrem toho, co se na konci stezky s žákem děje. Trpí tělesně, duševně i pronásledováním společností.
Vždy jsem se v duchu divil, jak je to možné a proč se tak děje. Podle mého soudu by na tomto stupni žák měl již zakoušet spíše blaženost, ánandu než nesnesitelně trpět. To, že je konec stezky provázen obrovským utrpením, mystici a jogíni znají a také o tom mluví. Zmínky o něm nalezneme i v bibli.
Všeobecně bychom mohli očekávat, že právě s blížícím se ukončením stezky a s dosažením jejího cíle – Boha, naopak budou účastníky božské blaženosti. Opak je pravdou.
Vysvětlení, že trpí, protože přebírají karmu svých žáků, mě neuspokojovalo. Až v těchto dnech mě napadlo vysvětlení, které vychází z platnosti zákonitosti tohoto světa.
Je skryto v poučce: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
Výrok se týká vysvobození ze zrodů v nebožském světě, dokud není splacena i poslední malá část karmy – její haléře.
Konec stezky s sebou přináší i ukončení znovuzrozování. To je ovšem podle karmického zákona možné pouze tehdy, když plně vyrovnáme své karmické dluhy. Jinak nás nepříznivá karma, její odstředivé síly, stáhnou opět zpět do nového zrodu v nebožském světě.
I světci a mudrci mají svou karmu z mnoha dřívějších vtělení, ve kterých ne vždy byli na stezce k Bohu, ale často dokonce se dopouštěli karmických přečinů. Tento zbytek karmy, onen poslední haléř, jim brání odejít do božského světa. Pokud trvalé vysvobození chtějí, musí jejich karma být do „posledního haléře“ rozpuštěna.
Děje se tak více způsoby. Jeden z nich je odžíváním utrpení a nepravostí, které kdysi dávno způsobili. Čím víc se proviňovali, tím víc a déle trpí v závěrečných částech stezky. Trpí, dokud není jejich karma některým způsobem beze zbytku rozpuštěna. Utrpení je tak zlé, až prožívají, že jsou od Boha opuštěni.
Každý má svou vlastní karmu, která je různě velká a také se liší případ od případu. Proto někteří hledající trpí méně, jiní více. Liší se i doba tohoto utrpení, po kterou trvá. Takže vysvětlení, proč je konec stezky zákonitě provázen utrpením, spočívá v moci jejich zlé karmy, která musí být rozpuštěna, aby hledající Boha mohl odejít trvale z tohoto světa. Dokud není „poslední haléř“ splacen, karma nikoho z nebožského světa nepustí. Vždy platí: „Nebe, lépe karma, nezná vyvolené“.
Proto jednou z nutných, ale nepostačujících podmínek vysvobození je naprosté rozpuštění karmy a samozřejmě nevytváření další nové.
To se právě často děje sliby typu: „Nevstoupím do nirvány, pokud nebudou všichni vysvobozeni“. Tibetští lamové jsou tak se svým postavením ve svém světě spokojeni, že cílí své nové zrody tam, kde žijí. Chtějí se vrátit zpět do výsadního postavení, které měli zde na zemi a se kterým byli spokojeni.
Podané vysvětlení zdroje utrpení na konci stezky je zcela v duchu nauky o karmě a plně vysvětluje období utrpení na stezce, když se blížíme k cíli stezky. Nedělá z něho něco nepochopitelného a nezbytného, ale dovoluje s takovou situací zacházet v souladu se zákonitostí stezky a karmy. Trpět není samo o sobě zásluhou, ale vracením karmických dluhů, které jsme udělali v minulosti ještě před nástupem stezky.
Odžívání karmy prožíváním utrpení je jen jedním z více způsobů jejího rozpouštění. Je možné platit i dobrou karmou, jako je charita nebo vedení žáků na stezce.
Je také možné docílit odpuštění karmy z boží milosti a moci. Něco takového zmiňuje bible, která utrpení na konci stezky považuje za nesnesitelné, pokud nedojde k zásahu, který je odpouští.
Výhodou podaného vysvětlení s pomocí zákonitosti karmy je, že nám dává do rukou nástroj, který, když pochopíme a trvale uplatňujeme, nám umožňuje zlepšovat náš osud cílevědomým splácením svých karmických dluhů.
Podané vysvětlení je i důležité z hlediska konečného vysvobození. Nestačí pouze dosáhnout určité duchovní výše, ale je potřebné zaplatit i „poslední haléř“ z našich karmických dluhů.