Případ dobrých lidí
Jiří Vacek
Existují lidé, kteří jsou, zevně pozorováno, dobří ve smyslu etičtí. Dokonce i věří v Boha, ale jejich víra je bez skutků. Netouží po Bohu, neusilují o spojení s ním. Jsou spokojeni sami se sebou. Nedělají přece nic zlého. Často jsou příslušníky nějaké skupiny „vyvolených od Boha“ a myslí si, že jsou proto po smrti těla vysvobozeni.
Nejsou! Sám život v dobru k návratu zpět k Bohu do jeho království nestačí. K tomu vede pouze stezka naším nitrem. Spasení z víry není z pouhé nečinnosti ve víře. Vysvobození přináší pouze živá víra, která se projevuje úsilím o obnovu našeho spojení s Bohem v našem nitru.
Takoví lidé, jak učí buddhisté, se po smrti rodí v „šťastné zemi“, kde sklízí plody své dobré karmy. Je-li jejich dobrá karma vyčerpána jejich šťastným životem, opouštějí tuto úroveň a rodí se znovu v nebožském světě. Protože nemají poznání svého vnitřního božství, tato jejich nedostatečnost je vylučuje z nebeského království. Jeho dveře otevírá pouze poznání vědomí Já jsem.