Přínos duchovního života pro život ve světě
Jiří Vacek
Cílem všech vnitřních, duchovních náboženství je přímo dosažení Ducha. Je-li jejich nauka správně pochopena a hlavně prováděna, prospívá všem hledajícím smyslu života i zevně. Umožní jim správně pochopit stav, ve kterém se nacházejí i prostředky k jeho řešení. Správný postup na stezce nejen usnadňuje život v zevním světě, ale jedinci, kteří poctivě plní pravidla stezky poznání Sebe i Boha, prospívají svým zlepšením i svému okolí a často i velkým oblastem světa a jejich obyvatelům.
Přínos stezky k Bohu naším nitrem přináší hned čtverý prospěch i pro život v zevním světě:
1) Duchovní
2) Duševní
3) Tělesný
4) Lepší život
V duchovní úrovni nauky dává pravý smysl našemu životu a současně i prostředky, jak jej dosáhnout. Pokud nevím, kdo jsem, protože neznám sám sebe, nevím, co je mým skutečným prospěchem a v důsledku toho jej nemohu ani nalézt.
Nauka a její uskutečňování umožňuje správně pochopit stav, ve kterém se nacházíme, jak ve světě, tak v našem Duchu a zákonitost, kterou se řídí. Ukazuje nám, že svět, jeho dění, není nahodilé, ale řídí se jasnou zákonitostí, která určuje i naše zařazení ve světě. Poznání a využívání této zákonitosti umožňuje řízení našeho budoucího osudu a tak jej zlepšovat.
Jen tehdy, když víme, kdo jsme, můžeme hledat a nacházet své pravé štěstí a prospěch.
Požadavky stezky na očistu naší mysli od nelásky až nenávisti, závisti, pýchy a dalších zel nás zbavují moci zla nad námi, která nám přináší neustálé utrpení.
Člověk, který chová v mysli tato zla, není opravdu zdráv, ale je ne-mocný neboli bezmocný, bez moci nad sebou. Nemá v moci svou mysl a proto i svůj osud, ale určují jej zla, která v sobě chová. Jejich energie nepříznivě ovlivňují i naše tělesné zdraví. Nakonec se vždy projeví i zevní nemocí a poškozením těla.
Praxe jógy některými postupy přímo příznivě ovlivňuje stav našeho těla. To platí například o cvičení jógických tělesných poloh, ásan i o správném jógickém dýchání. Jejich blahodárný vliv uznává i dnešní západní lékařská věda.
Vnitřní pránájáma, která je vědomým přijímáním životní energie, naplňuje tělo touto energií, dodává mu sílu pro běžný život, chrání před nemocemi a uzdravuje. Její hlavní působení je samozřejmě duchovní.
Všechny tyto vlivy duchovní praxe se sčítají ve svém působení a tak zlepšují i náš stav a působení v zevním světě.
Jelikož společnost se sestává z jedinců, kteří ji tvoří a její výsledný stav je dán stavem poznání jejích členů a hlavně jejich charaktery, pravý vnitřní život hledajících Boha prospívá celé společnosti a tím i světu.
Stavět proto zevní svět do opozice k duchovní stezce k Bohu jako nesmiřitelné protiklady, duchovní prospěch jedince do rozporu s potřebami společnosti, je jen velké, nevědomé zlo a nic jiného. Každé pravé duchovní zlepšení jedince světu prospívá nejen duchovně, ale i zevně a proto i zevní společnosti a jejímu světu.
Ano, hledající Boha na cestě opouštějí tento svět, protože, ač je stvořen Bohem, nenachází se v božském, ale nebožském stavu. Chybí mu doslova Bůh, který by jej udržoval v původním božském stavu, ve kterém byl Bohem stvořen.
Správné duchovní úsilí směřuje vždy k Bohu a k návratu do našeho původního božského stavu, ale vždy jeho vedlejší účinek přináší velký prospěch i naší zevní společnosti a světu, ve kterém nepanuje Bůh, ale nepravé a nesprávné zájmy jedinců, kteří opustili Boha.
Čím víc se Bohu přibližujeme, tím víc dobra sklízíme nejen duchovně, ale i zevně ve svém osobním i společenském životě. Zevní svět, ve kterém žijeme, je přesně takový, jací jsou jedinci, kteří v něm působí, což platí i o nás. Jsme to my, kteří se rodí ve světě, který je v souladu s naším duchovním stavem. Chceme-li náš svět zlepšit, musíme se nejprve zlepšit my sami. Opačný postup, jak názorně ukazují dějiny lidstva, je neúčinný.
To, co máme zlepšovat, jsme my sami a nikoliv svět. Když se dokážeme sami zlepšit a oprostit se od základních zel nenávisti, závisti, pýchy a dalších jim podobných, proměna našeho světa k lepšímu bude zákonitě probíhat samovolně.
I ve vztahu jedinců k jejich světu plně platí karmický zákon příčiny a následku: lepší jedinec = lepší svět, ve kterém žije. Duchovní prostředky a praxe určitě zlepšují i náš osud ve stvoření, ale to není naším nejpřednějším cílem. Tím je vždy dosažení naší pravé podstaty vědomí Já jsem, která je soupodstatná s Bohem. Máme je však na prvém místě využívat k dosažení poznání své pravé podstaty a na jejím základě i k poznání boží existence.
Právě v tom spočívá i skutečná pomoc obyvatelům našeho světa. Bez proměny každého z nás není ani možné zlepšení našeho světa a jeho obyvatel. Bez ní se snažíme vždy bezúspěšně a jen bloudíme.