Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Vše, co říkáme o stezce, říkáme z hlediska hledajícího a nikoliv z hlediska nejvyšší Skutečnosti. Pohled Boha není pohledem  hledajícího. Proto nesmíme oba tyto pohledy směšovat. Pokud tak činíme, upadáme do zmatku nesmiřitelných tvrzení.

Síla lásky je v moci pozornosti vědomí, kterou obrací k tomu, co miluje.

Realizace Já je doslova realizace sebe. Je uskutečním Sebe ve vědomí a vědomím. Je uvědomovací činností vědomí,  která se děje ve vědomí a vědomím.

Vědomí se poznává vědomím takové jaké je: ryzím vědomím sama Sebe: jsem vědomí a vím, že jsem vědomí, že vědomí je mou podstatou.

Existence něčeho mimo Boha je nemyslitelná. Odkud by se to něco vzalo?

Proto nás Bůh stvořil v sobě a ze sebe. Vložil do nás svůj obraz, jímž je on sám. Proto platí a vždy bude platit: „Pravím vám, bohové jste“, nikoliv Bohem jste.

Je na nás, abychom Boha v nás vzkřísili a žili.

Když nechceme Boha, chceme právě to, co máme: život bez Boha neboli nevědomost, nesvobodu a utrpení.

Pravá jógická či mystická meditace je soustředění pozornosti vědomí na zvolený předmět nebo lépe na samo soustřeďující se vědomí a to se zastavenou řečí i mysli.

Kdo neví, že se soustřeďuje, medituje vědomí a nikoliv mysl, připravuje se o nejvyšší přínosy své meditace a bloudí v nevědomosti.

Jednota pozorovatele a pozorovaného vyžaduje nejprve jasné poznání, že pozorovatel je naše pravé Já. Bez něho není poznání jednoty.

Účinnost postoje sebe si vědomého pozorovatele je tak velká, jak silné a úplné je naše spočívání v něm.

Pozorovatel, pozorující vědomí je milost zachraňující.

Kdo nebrání zlu, je jeho spojencem.

Nebránit zlu v získání vlády, ať již zevně či vnitřně, je ryzí tamas, nikoliv satva.

Lhostejnost ke zlu je lhostejností k Bohu.

Nejvíc šíření zla ve světě napomáhají hloupí lidé s dobrými úmysly.

Nejlepší péče o tělo je nemít žádné tělo.

Utrpení samo o sobě není zlem, ale důrazným a nesmlouvavým učitelem, který nám sděluje, že něco s námi není v pořádku. Skutečná zla jsou příčiny, které sami vytváříme, a proto jako následky zákonitě přinášejí utrpení. Hlavní příčinou utrpení je samo ego a jeho zlé sklony.

Mistr, který nerozvíjí své dosažení, již padá.

Nejúčinnější tak zvaným strážcem prahu, který nás na stezce nepustí dál, jsou naše zlé city a žádosti směřující pryč od Boha. Dokud je nerozpustíme, nemůžeme dál.

Moc a sílu boží nelze ovládat. Pouze je možné se jí otevřít, nechat se jí proniknout, odevzdat se jí a nechat ji působit podle její vůle.

Jednota s Bohem je spojení s Bohem a nikoliv plná totožnost s ním.

Jeden mistr nám radí, abychom nelpěli na svém egu, což je jistě správné. Ať však na svém egu lpíme nebo nikoliv, ono existuje dál a víc: drží nás ve své moci. Proto nestačí na egu nelpět, ale je nezbytné je rozpouštět rozlišováním se od těla a mysli a uvědomováním se ve vědomí Já jsem, kterým jsme.

I kdybychom byli s celým tělem pod vodou, pokud neotevřeme ústa, svou žízeň neuhasíme. Právě v tom spočívá důležitost odevzdanosti: otevřít se celou bytostí Bohu, aby v nás mohl působit. Pokud se mu neotevřeme a nevpustíme dovnitř, není nám jeho samotná přítomnost nic platná.

Kdo se plně a beze zbytku odevzdá, splyne s tím, čemu se odevzdal.

V pravé odevzdanosti se nevzdáváme pouze do poslušnosti boží vůle, ale odevzdáváme se mu celí, celou svou bytost, celé své ego a jeho svět.

Musíme nejen dosáhnout uvědomění Boha – vědomí Já jsem, ale musíme se mu otevřít a odevzdat, aby se mohla v nás dít jeho vůle.

Čím jsme pyšnější a namyšlenější na sebe, tím větší je naše ego a stále je pod vlivem pýchy zvětšujeme. Pokorný hledající, který si je vědom své slabosti a nedostatečnosti před Bohem, má ego malé a stále je zmenšuje.

Pravá pokora ego umenšuje, proto se bez ní na cestě neobejdeme.

Hledající, který odmítá poukazy na své nedostatky, dokazuje, že mu nejen chybí pokora, ale že i lpí na svém egu a je plně v moci sil nepřátelských poznání a Boha.

Vzdát se ega je možné jedině jeho rozpuštěním v poznání sebe v neomezeném vědomí.

Nejvyšší odevzdanost je vzdáním se ega a odevzdáním se vědomí Já jsem s postojem „děj se vůle tvá; konej ve mně dle své vůle“.

Ve stavu ega neznalostí vědomí Já jsem, nepřítomnost všeho projeveného vnímáme jako prázdno. Ve stavu poznání vědomí Já jsem se prázdno stává neomezeným a nerozlišeným prostorem vědomí Já jsem.

Nirvána je jen jiné jméno pro Boha, pro ono Buddhovo nezrozené, bez kterého neexistuje nic zrozeného, rozuměj stvořeného.