Překročení individuality
Jiří Vacek
Předpoklady úspěchu, bez kterých tento krok na stezce není možný, jsou následující.
4 podmínky překročení individuality:
1. Dostatečná očista od všech sklonů, které nás k individualitě a jejímu světu poutají
Poutající vásany mohou být i dobré, dokonce tak zvaně vznešené. Tvoří je pouto k našim milým, snaha zachraňovat svět, nastolovat spravedlnost a jím podobná. To, co je ve všech těchto sklonech nesprávné a nespásné, jsou pouta, která naše individualita vytváří jako vazby k druhým a ke světu. Tyto sklony vždy zahrnují jak individualitu, tak „druhé“ , a proto i oboje posilují. Ač se v nich snažíme o skutečné nebo často i neskutečné, nepravé dobro, vždy tato snaha vychází z nás, z individuality, která je tak posilována a vyživována jak mocí vědomí tak i jeho tvořivé síly.
Naším cílem je pravý opak: překročení individuality, kterou žijeme a dosažení konečného vysvobození ze zrodů v nebožském světě. Tím, že se věnujeme těmto nespásným sklonům, způsobuje, že se nejen neblížíme k vysvobození, ale dokonce vytváříme síly tomu protivné.
Proto je nesmírně důležité z pohledu konečného vysvobození neustále rozlišovat vše, co se v naší mysli objevuje z pohledu spásné – nespásné. Pokud nerozlišujeme, snadno se necháme odvést od praxe vedoucí k vysvobození například falešným soucitem s trpícími a snahami zlepšit zevní, hmotný svět navíc ještě nikoliv prostředky ducha, ale zevní činností.
To neznamená, že nebudeme milovat své bližní, ale naše láska bude nepřipoutaná. V případě nutnosti pomoci ve svém okolí pomůžeme, ale po dobrém uvážení. Utrpení není zlem, ale nesmlouvavým učitelem, který nás učí, že žijeme nesprávně. Skutečným zlem je nevědomost, která utrpení plodí. Proto skutečnou pomocí je odstraňování této nevědomosti a nikoliv odstraňování utrpení. Nakonec vždy se musí z utrpení osvobodit každý sám tím, že rozpustí svou nevědomost. Proto je pošetilé a zbytečné rmoutit se nad utrpením ve světě. Je naprosto zákonité a spravedlivé a každý má přesně to, co si svým myšlením, cítěním a jednáním připravil. Tuto zákonitost příčiny a následku nelze zrušit ani dobročinností ani zachraňováním světa. Pokud se někdo o toto snaží dokonce násilím, vyvolá jen vlnu ještě většího utrpení.
Kdo uchopí vásanu soucitu, spasitelství a zachraňování, nezachrání ani druhé ani sebe. Zůstane v moci nebožského světa, do kterého se svou nevědomostí zapletl tak dlouho, dokud svůj omyl neprohlédne.
2. Rozpuštění ega
Dokud jsme ztotožněni s tělem a s myslí, je v nich naše vědomí zcela nevědomě pohlceno a nedokáže se od nich rozlišit, tím méně pak překročit individualitu. Druhá nutná podmínka je trvalá schopnost rozlišení se od těla a mysli.
3. Poznání pravého Já
Individualitu překračujeme rozšířením vědomí Já, které ji pak překračuje. Bez dostatečného ustálení našeho života ve vědomí Já jsem není proto překročení naší individuality možné.
4. Touha po vysvobození
Jelikož si zákonitě přitahujeme vše, po čem toužíme, musí touha po vysvobození se stát naším hlavním přáním, které převáží nad všemi ostatními. Pokud se tak nestane, vysvobození nedosáhneme.
Pokud žijeme v individualitě byť i s vědomím Já, jsme jí omezeni, a proto i nesvobodní a navíc stále v ohrožení novým zrodem v nebožském světě. Stav poznání, ve kterém žijeme na tomto stupni stezky, který označujeme jako átman, není zdaleka stavem konečným ani vysvobozením. Kdo na něm ustrne, jeho vlastní síly nepřátelské vysvobození jej vrátí zpět do samsara a v něm bude nutně i trpět.