Přehled zákonů stvoření
Jiří Vacek
Celému stvoření vládne jednotná a jediná zákonitost od světů pekelných až do světů božských včetně. Tuto pravdu vyjadřuje poučka: „jak nahoře, tak i dole.“ Využití této poučky umožňuje pomocí znalosti zákonů, které vládnou ve fyzikálním, hmotném světě, usuzovat na zákony celého stvoření. Nesmíme samozřejmě postupovat mechanicky, ale ve správném duchu.
Stvoření je vytvářeno spojením vědomí a božské tvořivé síly. Jak vědomí, tak i tvořivá síla podléhají přesné zákonitosti. Život v projevu se jí řídí. Znalost těchto zákonů a hlavně chování s nimi v souladu je proto nutná ke správnému používání jak tvořivé síly mysli tak i vědomí neboli ke šťastnému životu.
Nejvyšším zákonem je zákon moci vědomí.
Kam jde pozornost vědomí, to oživuje a posiluje. Od čeho pozornost vědomí odvracíme, tomu odnímáme sílu i život a to slábne. Obě poloviny zákona – přivrácení a odvrácení pozornosti vždy působí současně a podle nepřímé úměry. Posilování a zeslabování probíhá současně a v souladu s přivracením a odvracením pozornosti. Proto účinek vedení pozornosti musíme posuzovat vždy v obou těchto souvislostech a směrech.
Vědomí je nejen statické, klidové, ale má i svou moc; ta je vedena – jedno zda vědomě či nevědomě – vždy tam, kam jde jeho pozornost.
Například átmavičára využívá této zákonitosti k poznání naší pravé podstaty, k uvědomění si vědomí, kterým jsme. Pozornost, kterou vedeme k našemu pravému Já například v jeho pozorující činnosti, vede k uvědomění sebe jako pozorovatele.
Ovládání pozornosti vědomí a jeho vedení k našemu vnitřnímu božství – vědomí Já jsem, je proto základním předpokladem poznání Boha v nás a následnému životu v něm.
Zákon akce a reakce, karma
Každá akce, činnost, je příčinou, která má své zákonité následky, což platí i o nečinnosti. Bez úsilí neexistují příčiny, nesoucí výsledky neboli bez duchovní praxe nemůžeme se s Bohem znovu sjednotit.
Každá příčina směřuje ke svému naplnění s takovou silou, jakou do ní vložíme a jak dlouho tak činíme.
Tam, kde působí současně mnoho sil, které mají různý směr, velikost i trvání, což je případ každého člověka, výsledek jejich působení je dán součtem nebo rozdílem jejich velikosti a zaměření. Ve fyzice mluvíme o výsledném vektoru zúčastněných sil.
Energie, síly jsou nezničitelné
Energie, síly nelze zničit, ale pouze uvést do stavu neprojevu, rozpustit je v jejich zdroji nebo je převést v jiný druh energie. Poslední známe z fyziky, kde pohybovou energii měníme v elektrickou a tu opět v tepelnou, sluneční v elektrickou a podobně. Pouhé uvedení do klidu nestačí. Jejich energie je tím zachována a dříve či později se projeví.
Tento zákon se týká i všech výtvorů mysli. Každé hnutí mysli je tvořivá síla, která má snahu se zevně uskutečnit. Proto například nestačí pouze pěstovat dobré sklony mysli, ale je bezpodmínečně nutné rozpouštět ty zlé a od Boha směřující. Pokud tak nečiníme, ovládají nás dál a co je horší, často nevědomě.
Vyšší síly ovládají nižší
Nejvyšší mocí je samo vědomí. Ta, je-li správně využívána, ovládá mysl. Tvořivé síly mysli pak uskutečňují své obsahy v zevním, projeveném světě úměrně své síle a trvání.
Pouhé zevní změny prováděné s cílem zlepšení osudu bytostí žijících ve světě, jsou proto málo účinné, pokud nevycházejí ze správně vedené pozornosti vědomí a mysli. Zlepšení našeho zevního osudu i celé společnosti je proto možné docílit pouze změnou zaměření a stavu našeho vědomí a mysli.
Tam, kde byly dlouho vytvářeny síly zla a směřující od Boha, nelze očekávat okamžité změny tím méně zázraky. Nejprve musí síly dobra a směřující k Bohu převážit síly zla a nebožské a pak teprve se mohou uplatnit síly dobra a směřující k dobru. Vždy musíme počítat s časoprostorovou prodlevou, než se účinek vyvolaných sil uplatní.
Vše souvisí se vším
Jelikož existuje pouze jedna Skutečnost bez druhé, vše je částí této Skutečnosti. Není to tak, že by každá část této Skutečnosti byla Bohem, Skutečností celou a to bez uvážení stavu, ve kterém se nachází. Není také pravda, že vše je Bohem, vše je dokonce v božském stavu. Lidé ani věci nejsou jako takoví Bohem ani v božském stavu i když vědomí, základ Boha, je všechny obsahuje i proniká.
Jelikož vše projevené je částí jedné jediné Jednoty, vše se přímo nebo nepřímo navzájem ovlivňuje nebo může ovlivňovat. Pro toto ovlivňování platí, že vyšší a vnitřní ovládá zevní a nižší.
Vědomí, jeho pozornost, je vždy silou nejvyšší a rozhodující. V moci následuje mysl a teprve pak silou svých účinků nastupuje zevní činnost. Působení vyšších sil je prvotní. Jejich výsledky v zevním světě vyvolávají účinky, jejichž působení druhotně zpětně ovlivňuje i vědomí a mysl. Toto je pouze obecná pravda, kterou musíme uplatňovat ve správném duchu a se správným rozlišením.
Následky po celé životy vytvářené zlé a od Boha směřující karmy nelze odvrátit naráz, ale opět jen dlouhým a vytrvalým úsilím nejlépe na duchovní stezce.