Přebírání cizího zla a karmy
Jiří Vacek
Někteří učitelé nám dokonce radí, abychom se záměrně soustřeďovali na zlé lidi a stahovali jejich zlé vlastnosti a sklony na sebe, včetně jejich karmy, kterou si tím vytvořili a přijali toto vše za své. Takto přijaté negace a zlou karmu máme za ně rozpouštět.
Buddhova cesta ze samsáry do nirvány je cestou z utrpení do blaženosti ze spásy. Nespočívá proto v přijímání cizího utrpení navíc, ale právě naopak z rozpouštění vlastních, vnitřních příčin utrpení. Vede očistou od všeho zlého v nás a rozpouštěním naší zlé karmy a nikoliv přijímáním zla cizího včetně cizí karmy. Před posledním výslovně varuje například Bhagavadgíta.
Každý hledající má v sobě tolik vlastních zlých a nespásných sklonů v zásobě včetně i velkého nahromadění své karmy, že na jejich odstranění často nestačí ani síly ani jeden lidský život.
Nabádat jej proto, aby si ke své zátěži přibíral ještě zátěž cizí, je naprosto nesmyslné a škodlivé, protože si tím jen vytváří nové, velké překážky dosažení již k těm tak velkým, jaké má sám. Navíc přebíráním cizího zla a karmy, je podstata všeho zla, která je v nás, což je naše ego, zůstává nedotčena, ale spíše posílena. Neplníme tím rady Buddhy a dalších mistrů, abychom směřovali do nirvány, království nebeského ani vůli boží, kterou je, aby se každý sám za sebe a ze své svobodné vůle vrátil k Bohu. Kdo tuto vůli nemá a zlí lidé ji nemají ani mít nemohou, když je zbavíme zla, jim nepomůže ani v nejmenším. Vytvoří si vzápětí jen zlo nové a s ním i další utrpení. Zbavovat je zla je tudíž nesmyslné a navíc mařením vesmírné spravedlnosti, která každému dává přesně to, co jeho jest.
Zbavovat bytosti jejich zla, kterého se ze svého rozhodnutí přidržují včetně jeho důsledků, jímž je utrpení, jim nejen neprospívá, ale přímo škodí. Zůstanou v moci zla a hlavně ega a při nepřítomnosti utrpení, které jsme za ně převzali, je vůbec nic nenutí k tomu, aby se změnili k dobru nebo dokonce rozpouštěli základ všeho zla, jímž je jeho ego. Ti, kteří nám radí, abychom zlé síly druhých lidí stahovali na sebe a rozpouštěli je, nemají zřejmě ani tušení, že každý výtvor mysli, tedy i zlý, je tvořivá síla, která obsahuje tím větší množství energie, čím víc a čím déle byla vytvářena. Síly každého člověka nejsou naprosto neomezené, ale právě naopak. Každý jich má jen určité množství. Zápasem s cizím zlem, jeho rozpouštěním tyto své síly vyčerpává a pak zákonitě chybí pro stezku, což zpomaluje náš pokrok. Snadno se může stát, že nás tyto síly velmi poškodí tělesně i duševně nebo dokonce přemohou a zničí vnitřně i zevně.
Předpoklad, že každý umí síly zla rozpouštět a že jeho síly jsou v tomto směru neomezené, není naprosto oprávněný ani naplněný.
Kdo uvěří těmto nepravdám o nutnosti takového nepravého soucitu a řídí se jimi, nesměřuje ze samsáry do nirvány, ale zaplétá se pouze se zlem a skutečné zlo – jeho vlastní ego zůstává nedotčeno.
Konkrétní pomoc našim bližním v našem okolí, je-li rozumná a není na úkor stezky k Bohu, je samozřejmě něčím jiným. I to se však musí dít v souladu s duchovní zákonitostí. Stále také platí, že nejvyšším druhem pomoci je ta duchovní. Tu může přirozeně poskytnout jen ten, kdo dosáhl příslušné úrovně. Tu každý získá výhradně vlastní duchovní praxí a nikoliv přebíráním zla a utrpení druhých, které je nekonečně velké, na sebe.