Praxe vidění Boha
Jiří Vacek
Bůh je stále a právě teď všude a ve všem a vše je v Bohu a mimo Boha nic neexistuje.
Všechny světy tvoří vazba vědomí Já jsem a jeho tvořivé moci neboli jsou vazbou neprojeveného, neviditelného božství a projevených tvarů, které jsou pohybem božské síly.
Nevědomé, od Boha odpadlé bytosti „vidí“ – vnímají z Boha pouze jeho polovinu, jeho stvořenou část. Tuto pravdu nesmíme pustit ze zřetele, pokud chceme správně vlastnosti světa pochopit. Svět není jen projev, ale i neprojev, bez kterého nemůže existovat. Neprojev, vědomí, je prvotní příčinou projevu. Pokud tuto pravdu neznáme, propadáme nutně více či méně materialismu a klamu existence světa mimo Boha a nezávisle na něm.
Naším cílem je znovu nabýt schopnost uvědomovat si neprojevené božství, které je vědomím Já jsem. Toto získáváme nejprve pro sebe a v sobě, ve svém nitru. Teprve poznáním Boha, vědomí Já jsem jako základu naší bytosti, jako našeho pravého Já, získáváme možnost uvědomovat si toto božské v celém projevu i v každém předmětu a bytosti zvlášť.
Pro denní praxi nám schopnost uvědomovat si vědomí Já jsem v našich bližních i zvířatech nabízí možnost obracet se k nim vnitřně na této úrovni a navozovat jejím prostřednictvím s nimi ve vědomí spojení a tak se s nimi i dorozumívat.
Nemám na mysli ani přímo telepatii, tím méně nějakou magii, pokusy vnucovat druhým svou vůli, ale něco jiného.
Je-li podstatou nás všech jedno jediné vědomí Já jsem, které působí v různých osobnostech i zvířatech, měli bychom si tuto jednotu uvědomovat a pochopit nesmyslnost veškerého nepřátelství, sporů, sobectví a zla, které plodí.
Máme milovat Boha Já jsem v sobě i v druhých a tuto lásku i prožívat při styku a jednání s nimi. Uvědomovat si jediné vědomí, které je stejně základem jejich jako naší bytosti a v něm se s nimi spojovat. Proto má být přístup k našim bližním i k dalším tvorům podstatně přátelský. Tento vnitřní přístup lásky k vědomí Já jsem ve všem projeveném máme udržovat i tehdy, když jsou našimi nepřáteli i trýzniteli. Zdůrazňuji: mám na mysli vnitřní přístup v úrovni vědomí Já jsem a nikoliv zevní objímání se s každým bez rozlišování.
Nemluvím o lásce k lidem zlým, vrahům, sobcům a podobně, ale o přátelství k vědomí Já jsem, které v nich sídlí. Neobracíme se na bytosti, ale na vědomí Já jsem.
Tento vnitřní přístup je velmi účinný, jak dokládají zkušenosti návštěvníků mistrů ve všech dobách. Ti, kteří byli alespoň částečně eticky čistí, tento vliv pociťovali a pociťují velmi zřetelně.
Na druhé straně ani tito lidé se nevyhnuli nepřátelství a pronásledování od lidí, kteří propadli zlu. Ti je s velkým potěšením pronásledovali, věznili, mučili a vraždili a to dokonce ve jménu Boha. Kolem všech těchto lidí se děly věci nejen dobré, ale i velmi zlé. Z nějakých neznámých důvodů se tato pravda často více či méně utajuje a líčí se jen to hezké. Tím se ale i nepřímo lže: ani spasitelé a velcí mistři nejsou plně vyjmuti z moci sil zla, které na ně útočí a často i vítězí – spasitelé i mistři jsou dokonce zabíjení.
Takže ani obracení se na Boha, vědomí Já jsem, není vždy zevně účinné, nepůsobí vždy a vždy nechrání. Jen tak pro odlehčení. Ramana Maháriši velmi miloval zvířata, krmil je a chránil je, jak mohl. Přesto jej jeden opičí vůdčí samec kousl a on sám si zlomil klíční kost, když zachraňoval život veverky. Jeho zkušenosti jsou určitě poučné. Kousnutí opice či psa v tropech může být pro vyvolanou infekci i smrtelné. Spoléhat na dobrý rozmar zvířete, ale nakonec i člověka, není moudré.
Věřit, že i láska nejvyšší, láska k vědomí Já jsem je v zevním nebožském světě všelékem, není oprávněné. Měli bychom si toho být plně vědomi a nepřestávat správně rozlišovat. Máme milovat Já jsem všude a ve všem, ale za stálého správného rozlišování. Nechat si zbytečně ubližovat není ctností.
Uvědomovat si v druhých vědomí Já jsem s cílem bytosti, ve kterých se nachází, probudit k jeho vědomí, je nejvyšší pomoc, jakou jim můžeme poskytnout: uvědomit si božství v jejich nitru.
Pokud se s někým potřebujeme smířit, dohodnout se, vyřešit spor a podobně, a zevní přístup selhává, můžeme celou záležitost předložit k urovnání společnému vědomí Já jsem s přesvědčením, že ono ví nejlépe co a jak. Nečekejme však výsledky naráz ani, že se vždy dostaví. Ramana Maháriši se také vždy s každým nedohodl.
Tento svět je, znovu zdůrazněme, bojištěm sil zla a dobra a je od Boha odpadlý. Právě proto nemůžeme očekávat, že v zevních záležitostech bude v něm vždy vítězit dobro, láska a Bůh sám. To je možné jen v božím království a nikoliv ve světě, který se k Bohu převážně nejen neblíží, ale dokonce jej v jeho vyslancích pronásleduje.
Zlým lidem, zejména kriminálníkům, ale i zvířatům, se raději vyhýbejme, jak můžeme, jinak se škodě nevyhneme. V lepším případě nás zneužijí pro svůj prospěch, v horším vážně ublíží. Být dobrý neznamená být prostoduše pošetilý a nerozlišovat v bláhové víře, že láska zmůže vše a sama od sebe. Tak to není a kdo něco takového učí, umožňuje jen zlu se snadno prosazovat.