Praxe meditace na Boha
Jiří Vacek
Soustředění pozornosti vědomí, jak bylo uvedeno, je obecně přímý způsob poznání čehokoliv a proto i Boha. Nejedná se o poznání rozumové, ale přímé, zkušenostní. V průběhu této meditace je postupně zakoušen Bůh ve své podstatě i v principech, které v sobě má, což jsou hlavně láska, moudrost, tvořivá moc a další. Tyto zkušenosti božské podstaty samozřejmě v průběhu praxe jsou i zpracovávány osvíceným rozumem. Je však nutné zdůraznit, že prvotní je přímá zkušenost, sdílení se Boha takového, jaký jest.
Podstatou přímého poznání Boha je obrácení pozornosti vědomí na Něho, které zažehuje jeho oživování v nás a později tuto zkušenost dále posiluje.
Poznání nebo lépe poznávání Boha je postup, který musí probíhat trvale, pokud má mít naději na zásadní úspěch. Je vlastně vracením se tam, odkud jsme odešli a současně odvracením se od způsobu života v zevním, nebožském světě bez Boha.
Zdar této stezky, která nás vede zpět k Bohu, vyžaduje, abychom drželi pozornost našeho vědomí u Boha trvale, po celý den. Pouhé vyhrazené hodiny pro meditaci nestačí. Proto praktikujeme jak v klidových sezeních, tak po celý den v průběhu našich činností.
Jako neformální praxe nejjednodušším způsobem se jeví být trvalé myšlení na Boha jako trvalá vzpomínka na něho. Tak jako zamilovaný člověk trvale myslí na toho, koho miluje, tak se máme stále ve své mysli a svou pozorností zabývat Bohem a jeho poznáním. K tomu nám pomáhá například i vhodná výzdoba bytu, který obýváme. Existují i elektronické stopky, které nám vždy v určitou dobu zvoněním připomenou, jestli myslíme na Boha.
Toto myšlení, ve kterém udržujeme pozornost mysli u Boha, nevylučuje současné zapojení ve světských činnostech. Nácvik začíná těmi, která nevyžadují příliš pozornosti.
Ve vyhrazeném čase se plně věnujeme soustředění, to jest meditaci na Boha. I když jej ještě nezakoušíme a neznáme, můžeme se na něho soustřeďovat jako na myšlenku či ideu, jako na nestvořené a neomezené jsoucno, které se nachází všude a ve všem a to neustále.
Poslední způsob, soustředění na věčnou všudypřítomnost Boží zvolil s úspěchem jako svou stezku francouzský mnich Lawrence neboli Vavřinec.
Sama meditace na Boha je jednoduchá. Prostě se na Boha soustředíme, i když jej neznáme, jako na věčnou a všudypřítomnou Jsoucnost.
Usedneme v tělesném klidu a vyhrazenou dobu se soustřeďujeme na Boha tak, jak umíme. To, co přináší úspěch, není nic jiného než pozornost, kterou Bohu věnujeme tím, že se na něho soustřeďujeme. Nerozhoduje správnost naší představy a chápání Boha, ale to, jak moc a dlouho se s ním zabýváme.
To, co podstatně přispívá k úspěchu této meditace, je:
- Naše láska k Bohu a touha po jeho poznání.
- Víra v existenci Boha i v jeho pomoc v naší snaze jej poznávat.
- Jak dlouho a s jakou silou se takto soustřeďujeme.
- V jaké míře se nám podaří zbavit všeho, co je s cílem naší snahy v rozporu.
Znovu zdůrazněme, že se nejedná v meditaci o rozvíjení mysli, o snahu pochopit Boha rozumem, ale o soustředění na Boha jako ideu v mysli. Působí i samotné myšlení na Boha s touhou po jeho poznání, ale soustředění v klidu mysli na jediný „předmět“, jímž je Bůh, je účinnější.
Ti, kteří Boha opravdu milují, používají právě uvedený způsob a mají výsledky. Nedostatek rozumného přístupu má k jejich škodě často za následek mnohé omyly i výstřelky.