Pravda a skutečnost
Jiří Vacek
Pravda je jedna věc a skutečnost je často docela něco jiného. Proto pravda ani Pravda není samovolně totéž, co skutečnost a zkušenost, ale mohou se značně lišit.
Proto je pravda plně pravdou jen tehdy, je-li celá uskutečněna, to jest žita a zakoušena. Pokud tomu tak není, musíme nepřetržitě a ze všech sil usilovat, aby se pravda pro nás stala i přímo žitou skutečností a zkušeností a nezůstala neživou a nežitou literou. Proto ani plné přijetí pravdivých názorů není uskutečněním Pravdy, ale jen názorem, který je potřebné uvést ve skutek vlastním úsilím. Rozumové poznání Pravdy proto také není jejím uskutečněním, ale, je-li nesprávně pochopena, může se dokonce stát velkou překážkou jejího dosažení.
Nevědomé ego rádo pochopí velké pravdy typu: „Ty jsi to, není oč usilovat, vše je jedno“ a jim podobné doslova a vztáhne je na sebe, na ego, které je nepravým já a přímým opakem pravdy. Proto si usmyslí, že nemusí opravdu usilovat, rozpouštět nečistoty a hlavně sebe, ego, které je největší překážkou přímého dosažení Jednoty a Pravdy.
Pak žije v názorech své mysli a nikoliv v přímo zakoušené Pravdě. Ego zaměňuje Pravdu, která vždy platí a je nad a za myslí, za své myšlenky a jejich svět. Žije plně ve své nevědomosti v klamném přesvědčení o svém dosažení, ač mu plně vládne nevědomost. Dokud neprohlédne svůj nešťastný omyl, nemá naději na nejmenší pokrok na stezce, ale je naopak jisté, že bude trpět tak dlouho, dokud nepochopí svůj osudový omyl a nezačne usilovat o uskutečnění přijatých názorů na Pravdu ve svém životě.
Jen Pravda, která je i právě přítomnou zkušeností, je opravdu Pravdou.