Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Je pravda, že láska je Bůh. Není však pravda, že je pouze láskou. Je i mocí a inteligencí. Tam, kde poslední chybí, není Bůh ve své plnosti, není celý. Proto pouze samotná láska nestačí. Bez boží inteligence je slepá: miluje nebožské a nebožsky, a proto trpí.

Láska bez božské inteligence je pokleslá. Nepřináší štěstí, ale strast. Svazuje nás s nebožským, a proto trpíme.

Milovat nebožské a zlé není ctnost, ale duchovní slepota.

Láska je jen jedna. Kdo nemiluje sebe, nemiluje druhé ani Boha.

Nikdo nemůže učinit druhého šťastným, a to ani za cenu svých obětí. Štěstí každého závisí jen na něm samém a na ničem a nikom jiném.

Představa štěstí druhých za cenu vlastního poškození je pošetilá nevědomost.

Představa, že štěstí jednotlivce závisí na druhých, je velký a nebezpečný klam. Je-li přijat, znemožňuje nám převzít plnou zodpovědnost za své štěstí i osud. Současně nám bere možnost usilovat správně a účinně o štěstí vlastní. Bere nám za ně zodpovědnost a přenáší je tam, kde není. Činí nás závislé na něčem, co nemáme ve své moci. Řečeno jinak: činí z nás bezmocné a nezodpovědné jedince.

Nedělejme z lásky služku těch, kteří jí pohrdají a zneužívají. Tím jim nepomůžeme a sobě uškodíme.

Buďme jako Bůh. Ten miluje jen božské a co je v něm.

Nechme lásku vést moudrostí a nikoliv nevědomostí. Milujme jen božské a co k Bohu směřuje.

Nevědomost slepotu lásky neomlouvá a nejméně nás chrání před jejími následky: utrpením a zapletením v nebožské oblasti.

Zlu chybí láska. Proto po ní tolik touží. Chce jí však jen brát a využívat a nikoliv dávat a vracet.

Lásku nám nikdo nemůže dát, protože ji máme v sobě. Musíme ji ale objevit, rozvinout a pěstovat v souladu s moudrostí.

Pokud nám chybí láska, je to proto, že ji nepěstujeme.

Nechybí nám láska, ale ochota milovat v souladu s božskou moudrostí.

Kde chybí moudrost, milujeme to, co není hodno lásky. Milujeme nehodně a nehodné, a proto trpíme.

Moudrá láska osvobozuje, nemoudrá poutá k nebožskému a zotročuje.

Moudrá láska miluje Boha a jen pro něho samého.

Největším neštěstím lásky je ztráta rozlišovací schopnosti mezi tím, co je hodno lásky a co nikoliv.

Idea kolektivního štěstí a spásy, ať náboženská, politická či jiná, je jen pastí zla na jeho nevědomé oběti, které je drží s její pomocí pod svou vládou.

Když se každý vzdá svého oprávněného dobra ve prospěch druhých, zbydou jen nešťastné a trpící bytosti.

Láska k nebožskému a zlému, jedno zda k bytostem nebo ideám, je známkou přítomnosti zla a sklonů nepřátelských Bohu v nás.

Kdo opravdu miluje Boha, nemůže milovat nic nebožského nebo zlého.

Jistě, máme milovat své bližní, ale stejně jako sebe a moudře: pro Boha a v Bohu. Přikázání lásky k Bohu má vždy přednost před vším ostatním.

Oběti máme přinášet Bohu a ne druhým.

I láska patří mezi perly, které nemáme házet sviním, zevním a zlým lidem, aby nás s její pomocí nezotročili.

Nevědomost a zlo nezná slitování ani s láskou. Jen moudrá láska může nad nimi zvítězit.