Jiří Vacek - duchovní učitel

z buddhistických pramenů

Všechny jevy, samsára i nirvána mají jeden základ, dvě cesty a dva plody.

Bdělost i nevědomost jsou zázračnou hrou. Kéž je skrze přání Samantabhadry v paláci všeprostupujícího dharmadhátu dosaženo nejvyššího osvícení.

Základ všech jevů je nesložený, samozrozený, nezměrný a nevýslovný, prost pojmů „samsára“ i „nirvána“. Rozpoznat to je osvícením. Nerozpoznávajíce však, bloudí bytosti samsárou. Kéž všechny bytosti tří sfér uskuteční tuto nevýslovnou podstatu.

Já, Samantabhadra, dále pravím, že tato podstata nemá příčin ani podmínek. Spontánně v ní vyvstává bdělost prostá jakéhokoli přeceňování, podceňování či nedostatků, nedotčena temnotou roztržité tuposti. Vnímané jevy jsou tak zcela bez vady. V čirém prvotním vědomí není ani při zkáze tří sfér strach ani lpění na objektech pěti smyslů.

Spontánní, nekonceptuální vědomí je bez hmotné podoby a pěti jedů. V bezmezném, jasném vědomí se jeví pět moudrostí, jež jsou jedné podstaty. Dozráváním pěti moudrostí se rodí buddhové pěti rodin. Úplným rozvinutím prvotní moudrosti se rodí čtyřicet dva buddhů. Silou projevu pěti moudrostí se objevuje šedesát heruků. Základní vědomí je tak mimo všechen klam. Já sám jsem prvotním Buddhou. Kéž silou mého přání všechny bytosti tří sfér uskuteční nezrozenou podstatu a dokonalou, nezměrnou prvotní moudrost. Mé projevy jsou bez konce a vysílám stamiliony rozmanitých podob v souladu s potřebami bytostí. Kéž jsou silou mého soucitného přání všechny bytosti koloběhu žití vysvobozeny ze šesti sfér.

Nejprve zmatené cítící bytosti, jež nevidí vědomí v jeho základu, propadají tupému a bezduchému zmámení, a nevědí, že právě to je zdrojem jejich zmatení. Po tomto náhlém strnutí přichází panika, strach, vnímání, rozrušení a ulpění. Tak povstává „já“ a „druzí“, rodí se nepřítel a postupně se rozvíjejí zvykové tendence. Samsára se pak stává zavedeným systémem. Tak se rozbují pět jedů a činy pramenící z pěti jedů neberou konce. Základem zmatení cítících bytostí je tedy bezděčná nevědomost. Kéž silou mého, Buddhova, přání všechny bytosti uskuteční sebepoznávající vědomí.

Prvotní nevědomost v každém vjemu je nepoznávající a rozptýlené vnímání. Rozlišující nevědomost je dualistické lpění na „já“ a „ostatní“. Prvotní a rozlišující nevědomost jsou základem zmatení všech cítících bytostí. Kéž silou mého, Buddhova, přání jsou všechny bytosti v koloběhu žití vysvobozeny z temné strnulosti zapomnění a uskuteční přirozenost podstaty, v níž není dualistického ulpívání.

V dualistické mysli se rodí pochybnost a vzniká jemné lpění. Z něj se postupně rozvíjí hluboké zvykové tendence. Toužit po pokrmech, majetku, ošacení, domovu, společnosti, pěti smyslových potěšeních a milovaných známých vede k trýzni ulpívání. Všechny iluze samsáry a karma vnímajícího a vnímaného pak neberou konce. Dozrálým plodem lpění je zrození v říši prétů sužovaných hladem a žízní. Kéž silou mého, Buddhova, přání všechny cítící bytosti jež lpí na připoutanosti, ani neodmítají trýzeň touhy navenek, ani vnitřně neživí lpění na chtivosti. Kéž nechají myšlenku touhy spočinout samu v sobě, uskuteční nezrozenou podstatu a dosáhnou tak rozlišující moudrosti.

Vnímání vnějších jevů budí jemnou, sotva patrnou myšlenku strachu. Z ní pak působením zvykové tendence hněvu povstává nepřítel a rozvíjí se hrubé činy týrání a zabíjení. Dozrálým plodem hněvu jsou pekelná muka žáru a vření. Až vzplane prudký hněv, kéž silou mého, Buddhova, přání, bytosti nezavrhují ani neživí zlobu, nechají myšlenku hněvu spočinout samu v sobě, uskuteční nezrozenou podstatu a dosáhnou tak čiré zrcadlové moudrosti.

Z mysli jíž vládne nadutost, pramení soupeřivost a pohrdání druhými a rodí se silná pýcha, ústící ve strasti násilí a sváru mezi „sebou“ a „druhými“. Plodem těchto činů je zrození v říši dévů sužovaných utrpením změny a pádu. Kéž silou mého, Buddhova, přání všechny bytosti naduté pýchou, nechají tuto myšlenku spočinout samu v sobě, uskuteční nezrozenou podstatu a získají tak moudrost rovnosti.

Dualistická tendence vede k sebechvále a snižování druhých, k soupeření, boji a sváru. Plodem je zrození v násilném světě asurů vedoucí k zrození ve sféře pekel. Kéž silou mého, Buddhova, přání bytosti pohlcené soupeřivostí, zápasem a svárem přestanou lpět na představě „nepřítele“, nechají tuto myšlenku spočinout samu v sobě, uskuteční nezrozenou podstatu a dosáhnou tak všeuskutečňující moudrosti.

Mysl, jež bloudí do netečného zapomnění je přemožena strnulostí, tupostí, roztěkaností, nepozorností a leností. To vede k životu zvířete, jež se trmácí a nemá kde spočinout. Kéž silou mého, Buddhova, přání temnotu nevědění tápajících bytostí prozáří jas bdělé pozornosti. Tak dosáhnou nekonceptuální moudrosti.

Všechny cítící bytosti tří světů se neliší ode mne, Buddhy, základu všeho. Bezděčně však scházejí na cestu klamu a utápí se v marných činech. Šest sfér je jako neskutečný sen. Já sám jsem nezrozený Buddha, který skrze své manifestace osvobozuje šest sfér. Kéž silou přání Samantabhadry všechny bytosti bez výjimky dosáhnou osvícení v dharmadhátu!

Ať je vše příznivé!!!