Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Součástí naší praxe je pránájáma a to jak zevní, střídavá i vnitřní. Nejsou samostatnými cvičeními, ale vždy je provádíme v souladu s oživující mocí vědomí ve vědomí Já nebo alespoň v sebe si vědomém pozorovateli.

Zevní pránájáma spočívá ve správném jógickém pomalém dýchání nosem s nenásilnými zádržemi dechu. Pomalý dech a jeho rozumné zádrže zpomalují činnost mysli a tak umožňují její snazší ovládnutí.

Když vědomě dýcháme střídavě idou, pingalou a sušumnou, čistíme tyto důležité pránické průchody a tím podporujeme vzestup síly do vyšších čaker. Řečí kundalini jógy: budíme hadí sílu, což není nic jiného než prána a vedeme ji nad hlavu.

Ve vnitřní pránájámě čistíme tělo od pokleslých energií, které kladou překážky našemu duchovními vývoji. Základem je vědomé dýchání prány postupně všemi částmi těla v rytmu zevního dechu.

Všechna tato cvičení nebo lépe meditace provádíme vždy na prvém místě soustředěni ve vědomí Já v té podobě, v jaké jsme si je uvědomili, od postoje sebe si vědomého pozorovatele výše. Jsme soustředěni na naše vědomí a jeho mocí dýcháme v těle. Pránu si představujeme jako neviditelnou energii vědomí, kterou od něho neoddělujeme.

Jak se naše poznání Já prohlubuje, moc vědomí, vedená jeho pozorností, se začíná v tomto cvičení stále více a více uplatňovat až nakonec dýchá samo vědomí.

Vnitřní pránájáma nás čistí od pokleslých energií, které se soustřeďují v nohách. Jejich očistě proto musíme věnovat velkou péči. Rozhodující pro úspěch této meditace je, abychom jsme se s uvolněnými energiemi, což jsou zejména zlé city, znovu neznečišťovali.

K tomu, aby se tak nestalo, je nezbytné trvale bdít nad myslí, rozlišovat, co do ní vstupuje. Odstředivé sklony nepřijímáme za své, nerozvíjíme je, ale zpředmětňujeme jako ne-já a ve světle vědomí je rozpouštíme. Zde neplatí jakákoliv hlediska oprávněnosti nebo ospravedlňování těchto citů a hovění jim, protože jsou oprávněné a podobně. Musí být vždy ve všech případech rozpuštěny nebo nám vážně uškodí. Pokud se tak neděje a pouze meditujeme nebo provádíme jen pránájámu, zlé a pokleslé síly, které z nás meditace vyplavuje, se nás zmocní a místo očisty upadneme do jejich moci.

Pak skutečně platí: čím víc cvičíme, tím větší moci zla propadáme. Pak dochází i k duševním poruchám a ztrátě stezky. Bez rozlišování a bdění nad myslí na stezce pokrok neexistuje. Samotná meditace naprosto nestačí.

Začlenění pránájámy do stezky átmavičáry přináší její rozšíření. Z výlučného soustředění na vědomí se tím obracíme i na tvořivou moc nejvyšší Skutečnosti.

Přínosy pránájámy jsou mnohé:

1) Docilujeme v ní přímo očisty od pokleslých energií.

2) Obnovuje činnost prány v těle, zprůchodňuje pránické průchody, nádí a obnovuje činnost zejména vyšších, duchovních čaker, protože jim přivádí energii, kterou potřebují ke své činnosti.

3) Prána vyvedená nad hlavu se mění ve světlo, což je ona hadí síla, která nás vrací Bohu.

4) Poskytuje dostatek energie pro stezku i život ve světě.

5) Prospívá zdraví.

Její samotné provádění, pokud z nějakých důvodů neděláme átmavičáru, poskytuje možnost kráčet stezkou kundalini jógy, ale za dodržení nezbytných podmínek pro očistu mysli, které jsme uvedli. Tato stezka je obsažena v knize J. Vacek: „Stezka světla“.

I tak bychom s hledáním svého pravého Já měli začít co nejdříve, protože, jak říká Ježíš: „Já jsem, vědomí Já jsem jsou dveře do království nebeského“.