Pozorujme pozorovatele
Jiří Vacek
Je z mnoha důvodů pro nás dobré být pozorovatelem světa a to zásadně sebe si vědomým pozorujícím vědomím, které není ničím z tohoto světa, který si sebou, svým vědomím, uvědomuje.
Ještě lépe je být pozorovatelem, přesně uvědomovatelem nekonečného prostoru vědomí Já jsem a uvědomovat si jednotu soupodstatnosti našeho pravého Já, vědomí Já jsem a téhož všezahrnujícího a všepronikajícího vědomí Já jsem absolutního.
Pak jsme jedním z mnoha osobních středů ve vědomí Já jsem absolutna, nekonečného Boha Já jsem. Když se plně do nekonečného prostoru Já jsem pohroužíme, pak v něm zmizí i tento osobní střed vědomí Já jsem.
Existuje jen jedno jediné absolutní vědomí Já jsem, které vše stvořené v sobě obsahuje i proniká. V některých bytostech se toto vědomí projevuje jako jejich sebe si vědomý základ jejich osobnosti, vědomí Já jsem, které je zdrojem jejich sebe si vědomé existence: jsem a vím, že jsem a jsem to Já, kdo takto jsem. Tímto vědomím si uvědomují i svou stvořenou osobnost a svět, ve kterém žijí.
Vznik takového centra je podmíněn existencí mysli a jejich orgánů vnímání jak zevních, tak vnitřních.