Pozorovatel nebo činitel?
Jiří Vacek
Velký český mistr Bedřich Hejhal říkal:
„Jsem-li činitelem, Bůh je pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je činitelem“.
Činitel je ego. Je vyjádřeno postojem „já konám“, což se vztahuje na myšlení a všechny ostatní činnosti. Ve skutečnosti všechny činnosti včetně myšlení, jsou pouze činnostmi jediné božské síly. Vše, co se děje, děje se činností této jediné síly. Ve své nevědomosti o této pravdě a působením našeho ztotožnění s tělem a s myslí si představujeme, že my jsme jednajícími, činiteli. Nejsme.
Pokud si myslíme, že my jednáme a myslíme, dokazujeme tím:
1) Jsme ztotožněni s tělem a s myslí neboli ve stavu ega.
2) Neuvědomujeme si, že podkladem všech činností je jedno jediná božská energie její síly.
Bůh je vždy pozorovatelem všeho stvořeného i dění, které ve stvoření probíhá. Pokud jsme jako On, to jest pokud jsme sebe si vědomými pozorovateli světa, může Bůh v našem životě svobodně tvořit a být činný v souladu se svou božskostí. V okamžiku, kdy opustíme pozorovatele a ztotožňujeme se s našimi činnostmi v nevědomosti: „Já konám, Já myslím“, vnášíme do stvoření záměry ega, bytosti odpadlé od Boha. Proto takové jednání a myšlení je vždy nedobré a nenese skutečně dobré výsledky, protože v něm nepůsobí Bůh, ale ego. Za dobré jednání nepovažujeme takové, které přináší pouze zevní prospěch, ale takové, které nás vrací zpět k Bohu. Mnoho dobrých zevních činností nás k Bohu nejen nevrací, ale dokonce nás jemu vzdaluje. Proto Ježíš plným právem říká, že nikdo není opravdu dobrý, jen Bůh a bytosti, které s ním žijí v souladu.
Proto prvým pravidlem všech našich činností, aby byly v souladu s vůlí boží, je, že mají probíhat ve stavu pozorovatele. Jen tehdy a za této podmínky v nich může projevovat Bůh svou vůli.
Není proto třeba hledat boží vůli, ale je nezbytné ponechat Bohu svobodu, aby se v našem životě a světě děla. To je možné pouze tehdy, jsme-li pozorovatelé veškerého dění světa i našeho těla a mysli. Rozumějme dobře. To není návod k nečinnosti, ta není, dokud žijeme ve světě ani možná. Máme však vždy na prvém místě, ať v činnosti nebo v nečinnosti, být sebe si vědomými pozorovateli světa, jeho dění i našich činností.
Tento postoj, ve kterém nejsme ničím ze světa, tělem a myslí, nás současně do značné míry chrání před jeho působením na nás. Současně tím umožňujeme, aby se opravdu děla boží vůle, protože naši nebožskou vůli neuplatňujeme.
A opět pozor: ona se vůle boží děje vždy. Zákon příčiny a následku působí neustále, ale je rozdíl, zda nám přináší božské dobro nebo zda sklízíme následky našich činů a myšlení, které nás vzdalují Bohu.
Proto naší největší starostí by mělo být, abychom nechali Boha působit zcela svobodně v našem životě včetně nás samých, což je možné výhradně tehdy, jsme-li ve stavu vědomí, kterému říkáme pozorovatel.
Jistě: máme hledat boží vůli, která je v přikázáních duchovního života a dodržovat ji, ale bez pocitů: „Já konám, já myslím“, neboli bez ega, ale vždy jen v pozorovateli a v postoji: „Děj se tvá, ne má vůle“. Snažme se myslet a jednat jak nejlépe umíme, ale vždy v pozorovateli bez ztotožnění s čímkoliv, co děláme a co myslíme.
Pozorujme veškeré dění světa i své vlastní činnosti a myšlení v pozorovateli. Bez jejich přivlastňování nechme Boha, aby svobodně působil v nás i ve světě. Nepřivlastňujme si jeho vůli, nemysleme si, že ji děláme, ale nechme Boha ve vědomí pozorovatele svobodně působit. Již samo přesvědčení: „Znám boží vůli a také ji plním“, je zcestné. Boží vůli zná jen Bůh a také jen On ji může plnit. My a zvláště ego nikoliv.
Dovolme proto Bohu, aby byl jediným činitelem a my buďme pozorovateli, jak činí. Bůh zná svou vůli a umí ji i naplnit a také ji v našem životě naplní, když budeme pozorovateli a on svobodným činitelem. Pak se bude vždy dít boží vůle, aniž bychom se museli rozhodovat, co máme dělat a podobně. Ježíšovo nabádání, abychom byli jako malé děti, nám pomocí tohoto příměru tuto pravdu sděluje a osvětluje. Nemáme rozhodně zdětinštět, ale spoléhat s důvěrou a láskou v našeho Otce v nebesích, jako spoléhají malé děti na své rodiče. Ti také nepřemýšlejí, co je jejich vůle, ale prostě je poslouchají v důvěře, že s nimi smýšlí dobře.
Pamatujme dobře: i naše nejlepší vůle není nikdy vůlí boží a zejména tehdy ne, jsme-li od Boha odděleni ztotožněním se s tělem a s myslí neboli ve stavu ega. Nechtějme proto nic, ale nechme Bohu svobodu být činitelem.
Vědomí pozorovatele nejen není bezmocné, ale je nejvyšší, božskou mocí v jejímž působení se uskutečňuje boží vůle. Případy těch, kteří žijí s mudrci, jako byl Ramana Maháriši, tuto pravdu dokazují velmi názorně. Jeho upřímným uctívatelům se často dostalo pomoci, když se jejich prosba dostala do jeho vědomí například prostřednictvím telegrafu. Někteří z blízkých přátel využívají toto působení moci vědomí, ale v dnešní době netelegrafují, ale posílají SMS nebo volají. Zdůrazňuji, že se nejedná o osobní moc, ale o moc sebe si vědomého pozorujícího vědomí. Téhož pozorovatele máme v sobě i my a nic nám proto nebrání být jako on: pozorovatelem a nechat Boha být svobodným činitelem.
Mimochodem, právě takové výroky, jaký jsem uvedl, dokazují pravé mistrovství. Je dobře se nad nimi zamyslet a pochopit plně, co nám sdělují. Přivlastňovat si tuto moc, je již mařením svobodného působení boží moci a jistým prostředkem, jak ji bránit být činně uskutečňovatelem boží vůle.