Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Konečná vysvobozující pravda je poznání Boha vědomí Já jsem.

Nepodceňujme proto ani pravdy relativní. Ty také osvobozují. Od čeho? Od nepravd, lží a nesprávných názorů, které všechny mají jedno společné. Když je přijmeme za pravdu a jednáme ve shodě s nimi, podřizujeme se zlu, protože každá nepravda, lež, nesprávný názor je vždy jen zlo a nic jiného. Výsledkem je vždy utrpení a nesvoboda.

Kdo lže a zapírá pravdu, škodí všem, ale hlavně sobě. Jeho lež, kterou hlásá jako pravdu, je zlem a zlo vždy přináší jen samo sebe: nevědomost, utrpení a nesvobodu.

Nic jiného než zlo v nás nás nutí věřit lžím jako pravdám v přesvědčení, že nám jejich prosazování přinese prospěch. Opak je pravdou.

Nejnebezpečnější z tohoto pohledu jsou tak zvané naše pravdy. Hájíme je, protože si myslíme, že nám přinášejí prospěch nebo potřebnou jistotu. Pokud jsou však nepravdivé, tak nás jen ničí a uvalují do neštěstí.

Do této skupiny patří zejména nepravdy o výjimečnosti, vyvolenosti a zvláštním postavení ať již vlastní osoby nebo celé skupiny.

Taková myšlenka vyvolenosti, která zajišťuje nadřazenost nad druhými ať již morální nebo skutečnou, je nesmírně přitažlivá, protože ospravedlňuje vše, co děláme a dává nám právo ovládat druhé.

Zdůvodnění je vždy stejné – je to vůle boží nebo dějinná nutnost a děje se tak jedině ve prospěch druhých.

Ve skutečnosti jde vždy výhradně o právo vládnout podle sebe, ve svůj prospěch a prosazovat své zájmy. Je tomu přesně naopak, než se říká. Nejde o pravdu, ani o logiku, ale jen a jen o moc a její využití ve vlastní prospěch. Proto také veškeré diskuse nikam nevedou. Jejich cílem není pravda, ale vlastní prospěch a moc.

Proto existují Bohem či dějinami zdůvodnění jedinci či celé skupiny lidí, kteří hlásají, že jsou víc než ti druzí. Protože oni jsou víc, ti druzí jsou logicky méně a my máme proto plné právo jim vládnout.

Kdo se nám protiví, protiví se Bohu nebo pokroku a proto máme plné právo jej zničit. Tento sklon zla halit se do práva, které je odvozováno ze vždy jen domnělé vyvolenosti, je zničující.

Přesně to je rasismus. Není vždy založen na barvě pleti, ale i na náboženství, šlechtictví, třídě, rodině, národu. Není za tím nic jiného než snaha získat nejrůznější výsady, hlavně moc a bohatství.

Nepravda je většinou prohlašována za pravdu tam, kde jde o vlastní prospěch. Podle toho – podle skutků, podle ovoce skutků takové hlasatele a zastánce takových pravd poznáme. Ty mluví jasně.

Právě pro takové případy, kde jde o jasné a prokazatelné zlo a utrpení, mají hlasatelé těchto lží vždy předem připravené zdůvodnění: záměr, myšlenka je dobrá, ale lidé ji zkazili a hned není důvod, proč něco měnit a dobro, které jsme uskutečnili, je daleko větší, a pokračuje se dál beze změn.

Viz komunisté. I pro Drtikola byla krev stovek nevinně komunisty popravených jen trochou špíny na jejich šatech, která se snadno smyje. Když se kácí les, musí přece létat třísky. Hle, jak se zlo umí zahalit do vznešené nezbytnosti.

A tak zlo škodí nerušeně všem, kteří mu propůjčili své síly a životy. Prohlédnout tuto hru zla je velmi nesnadné a osvobodit se z jeho moci je ještě těžší.

Základní pravidlo zní: pokud se vnitřně přidám na stranu zla, dávám tím moc nad sebou i zlu zevnímu. Naše zevní utrpení nemusí být vždy nutně přímým následkem nějakého karmického přestupku. Pokud přitakám zlu, zařazuji se pod vládu zla a můj osud se s tím vytváří v souladu.

Výsledkem vnitřního souhlasu se zlem je bezprostřední zastření rozumu, ztráta schopnosti rozlišovat dobré a zlé. Zákonitým výsledkem jsou chybná rozhodnutí a činy, které nám přinášejí nesvobodu a utrpení.

To je také většinou poslední a jediný učitel, který nás nesmlouvavě poučí o našich omylech a nedostatcích. Pak je náprava mnohem těžší, protože platí: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ Platíme tak dlouho a tolik, kolik zla jsme spáchali. Je velmi ve velmi nemoudré se takto zadlužovat.