Poučení z přírody - ještě k Hynkovi
Jiří Nykl
Drazí přátelé
Při společných setkáních na Morávce, v prostředí nádherné přírody, která je zrcadlem projevené boží lásky, si můžeme hlouběji uvědomit požehnání našeho duchovního života třemi klenoty.
Láska bývá vystavená zkouškám, abychom je mohli překonat a být silnějšími a moudřejšími. V době ohrožení vztahů ve společenství si maličcí hlouběji uvědomují hodnoty, o které jde. Tři duchovní klenoty nejsou pro nás pouhým pokladem, ale hlavně třemi pevnými body, na kterých je postavena naše naděje. Uvolnění jednoho může znamenat nejen nestabilitu, ale také pád.
Na vrcholu chrámové klenby je jediný svorník - kámen úhelný. Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Bez něj by se celá klenba zřítila.“ (Iz. 28:16)
Na videu č. 4 „O cestě k Bohu“ sestupuje stezkou s vrcholu ke svým přátelům usměvavý Mistr Jiří Vacek – pro nás drahý, osvědčený, nejpevnější základ naší duchovní školy, kterého máme rádi jako Boha, protože mezi námi platí mantra „My se máme rádi, my jsme kamarádi.“
Snímek se symbolicky mění na zurčící potok průzračně čisté vody. Čistota vody je zaručena samočisticí schopnosti potoka. Všechny techniky a návody naší duchovní praxe očistu neopomíjí. Síly, které se nám stavějí do cesty, mohou být silnější než naše vůle. Pokud si nedáme pozor na záludnosti naší lidské přirozenosti a odstředivé sklony, můžeme padnout.
S obdivem k přírodě děkujme Bohu, že se stejně pečlivě stará o své milované děti. Tělem projevená bytost Mistra nám otevírá milující náruč myšlenek, péče, lásky, vedení a hlavně osobního příkladu a přímého působení milosti. Knihy i skripta o společenství a Mistrech posiluji imunitu naší vzájemné lásky.
Taková prozřetelnost je od Boha a proto máme důvod k radosti. Náš kámen úhelný a drahý – Jirka Vacek mezi námi působí a svým věrným bude pomáhat navěky.
Dva stromy:
Krásný strom myšlení, jež nezná dvojnost. Prorůstá celým velkým světem, nese květy a plody soucitu a jmenuje se „Služba druhým“.
Krásný strom prázdnoty bez květů prorůstá celým světem. Kdo by je tam hledal, spadne. Tam nejsou větve.
Dva stromy vyrostly z jednoho semene a tak nesou jedno ovoce. Ten, kdo nezná rozdílu mezi nimi, je osvobozen z nirvány i samsára. Ale kdo se přiblíží a odchází s nenaplněnou touhou, pro toho je lepší, aby opustil dům a přijal misku, kterou mu hodí ze dveří.
Kdo připoután k prázdnotě zapomněl na soucit, nedosáhne nejvyššího stupně. Kdo má jen soucit, nezbaví se pouta bytí.
Jen pro toho kdo je silný v obojím není ani samsáro ani nirvána.
(Saraha Dosa Kosa)
Třetím stromem pro naše poučení může být mohutná Lípa srdčitá, s košatou, vysoko klenutou korunou, na okraji obce Záměl. Je chráněna před vodami Divoké Orlice kamenným podložím a řeka se lípě obloukem vyhýbá. Občané obce zhotovili kolem širokého kmene posezení a v blízkosti je také kamenný stojan s čistou vodou. Turisté i cyklisté mají v parném létě možnost využít stínu stromu k osvěžení na cestě k hradu Potštejn.
Pro naše poznání je Lípa vhodná, ať stojí kdekoliv:
Je mohutná, dlouhověká, medonosná a hlavně symbolická v boji proti velkoněmeckým snahám o porobení slovanského živlu. Mystika lípy a její léčivá moc je významná pro naše národy.
V knize Stromy a jejich léčivá moc se dočteme: "V zemích Čechů, Moravanů a Slezanů býval hezký zvyk, že při svatbě a jiné významné události byla vysazována lípa, pod lípou se konaly vesnické sněmy, kázání." A o kousek dál. "Lípa byla opředena spoustou pověr. Lipové lýko sloužilo ke spoutávání démonů. Figurka z lipového dřeva se nosila pro štěstí. Nošení lipové kůry chránilo před otravou a listy se využívaly při tajných kouzlech k získání nesmrtelnosti. Z lipového dřeva jsou vyřezávány slavné oltáře, neboť toto dřevo se italsky nazývá lignum sanctum, tedy svaté dřevo."
Když si k meditaci sednete pod rozkvetlou lípou, můžete při pranajámě zažít vše o čem napsal Saraha. Včelky, ty malé dělnice ducha, které sbírají pokorně nektar nesmrtelnosti, pracují celou silou a láskou pro svého duchovního Mistra, včelí královnu. Jejich bzučení zní jako vesmírná mantra, v jednotě, která připomíná hluboký mír meditační praxe kolem duchovního Mistra. Jejich oddanost Bohu je tak veliká, že při obraně svých bližních odevzdávají i svůj život. Byly obdařené velikou rozlišovací schopností a jejich orientace v přírodě je obdivuhodná i tajemná. Do lipového medu dávají i světlo ducha, proto je med světlý. Když se vrátíme k mohutnému kmeni, musí nám být jasné, že strom je pevný díky silným kořenům. Pro vědomí našeho národa je Lípa slovanským symbolem až dodnes, kdy je opět "zapomínána" jako důsledek cíleného odnárodnění států Evropy.
Možná vám drazí přátelé tato slova něco připomínají, možná v nich poznáváte mantry našeho Mistra, při kterých jsme se na Morávce drželi za ruce a svými těly nechali proudit sílu lásky, která je boží silou. Vytvořili jsme společně mohutnou košatou korunu stromu myšlení, abychom ji později proměňovali ve strom prázdnoty.
Jsem jeden z Vás, hříšník, kterému nemusíte odpouštět nic, kromě lásky, která ve vaší společnosti prorůstá korunou mystického stromu. Jsou tam větve české, moravské i slovenské. Na větvích rostou srdčité listy a voňavé květy. Symbolicky jsou větvemi naši mistři v krajích, stromem s kořeny i květy je pro nás Jiří Vacek.
Pokud se v koruně stromu objeví „vřavoza“ je moudré pokorně naslouchat Mistrovi, protože strom prázdnoty má dokonalý imunitní systém i samočisticí schopnost.
Prosím, vezměte do rukou knihu „Stezka světla“ od J. V. a na str. 52 si pozorně přečtěte kapitolu „Centrum pod nohama“.
Jedno české přísloví výstižně upozorňuje, že „I mistr tesař se utne“.
Kdo máte v ruce kámen a ještě po Hynkovi nehodil, ať si připomene Ježíšovo „Kdo je bez hříchu ať hodí kamenem“.
Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mat. 5/20)
Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Mat. 5/22)
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Mat. 5/23, 24)
Předcházející odkazy byly přirozenou reakcí působení školy, která nás učí lásce. Skutečnost, která se dostala na veřejnost, byla neuvěřitelná. Pro člověka, který neměl k Hynkovi hluboký osobní vztah, ale úcta a láska k němu rostla přátelstvím s naším společným učitelem a Mistrem, je těžké vytrhávat jeho působení z nitra. Láska ke kamarádům ve společenství „vše“ omlouvá a nehledá chyby na svých bližních. Jirkovo doporučení panu Kubešovi: „Pavle drž se Hynka“, recenze knih a samostatné Hynkovy kapitoly v Jirkových knihách, to vše bylo svědectvím čistoty a opravdovosti. V člověku statné postavy a přímého projevu by někdo těžko hledal to, co později vyšlo na světlo.
Drazí přátelé, vy všichni upřímně hledající, jste mými učiteli. Na společných setkáních se v meditacích dělíme o světlo ducha a naše vnitřní světlo je mysticky obdarováváno božím duchem přítomným ve vašich nitrech. Není to naše vůle, ale působení boží milosti.
Uvěřit výroku Hynka, že nechce meditovat s někým, je plodem stromu myšlení, stromu, ze kterého se vytratila láska. Na stromu prázdnoty to možné není, tam každý kdo medituje v úctě a lásce k Bohu podle prvního přikázání je mysticky spojen se všemi, kteří se stejně k Bohu obracejí. Je to tichý dialog porozumění, který nikoho z Boží lásky nevylučuje. Kdo by to chtěl tvrdit nebo praktikovat, odvrací se od Boha a lásky v něm není. Jestliže však někdo neposlechne boží hlas z Mistrových úst, sám chce zaujmout jeho místo. Vyrostl z Mistrovy lásky, péče, odpovědnosti a sebeobětování. Takový člověk musí vědět o tělesném vyčerpání Mistra, který se musí v pokročilém věku s unaveným tělem intenzivně zabývat našimi nečistotami a ve svých skriptech nás varovat před nebezpečím pýchy. Sami máme dostatek literatury i ústního poučení, abychom to dobře věděli. Přesto se vlastní nepozorností dostáváme do spárů jedné z nejhorších neřestí, kterou pýcha je. Marnivostí a ješitností se dostáváme do otroctví sil, které v hluboké meditaci posilujeme. Poučný příklad záludnosti některých neřestí na duchovní cestě je uveden v knize „Ve škole otců pouště“ (str. 134). O marnivosti je zde uvedeno, že je záludnější než jiné neřesti: „Tento nepřítel totiž nenapadá řeholníka jako jiné neřesti v jeho nižší stránce, ale jeho části duchovní“.
Hynku, je nás více, kteří Tě máme rádi za všechno, čím jsi nám byl příkladem. Z vlastní vůle jsi neuposlechl Mistra, který jako Bůh každému měří stejně. Vzal jsi do svých rukou, co Ti nepatří. Jak můžeš doufat, že se Ti dostane Boží milosti, té milosti, o které Jirka Vacek říká: „Máme usilovat ze všech sil a celou bytostí, ale současně neustále prosit o milost a spoléhat na ní.“
Pokud někdo neuposlechne Mistra, kterého sám oslovuje Mistře, je na místě otázka Ježíše apoštolům: „Za koho mne pokládáte? “ Mistr ve společenství může být jenom jeden. Není hoden takového Mistra, kdo k němu nemá úctu, lásku ani odpovědnost, protože víme, že Mistr = Bůh. Jestliže někdo odmítá meditovat s někým, neuvědomuje si, že odmítá Boha samotného, protože tam, kde se sejdou dva nebo tři, tam je i On uprostřed nich.
Kdo rozděluje společenství, rozděluje je ve svém srdci. Jestliže starobylá lípa vyrostla do mohutnosti a krásy, vyrostla na hlubokých kořenech vzájemně propletených. Zkuste na stromu služby druhým oddělit moravské kořeny od českých a slovenských. Strom bude chřadnout a dobrý sadař musí včas pýchou napadenou větev oddělit. Prohlášení, že nechci meditovat s jiným meditujícím, je faktem, který prozrazuje, že myšlení a skutky takového člověka nejsou dílem Mistra, ale člověka, který od Boha odpadl.
Vidět v nádheře a mohutnosti stromu, který je i našim národním symbolem, ikonu naší duchovní školy – Mistra Jiřího Vacka, může být jenom nepatrným poděkováním za všechno duchovní úsilí, za nesmírnou oběť člověka, za milost, kterou se Bůh ve své dobrotě k nám hledajícím zjevuje.
Děkuji celému společenství za to, že jsou kamarádi, kteří mají Boha, nás i mne, rádi.
Dokončeno 9.10.2013
Jiří Nykl