Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

SMS  po  veřejné meditaci v Hradci, 25.11.12                                                                

Dobrý den, moc děkuji za včerejší meditaci. On by si člověk mohl za ta léta na ta společná setkání snadno zvyknout, ale to by byla veliká chyba. Děkuji moc.

Pepa Š.

Pepa si opravdu velmi dobře uvědomil nebezpečí „zvyku“, možnosti snadné zevní dosažitelnosti mistrovy osoby.

Proto například Swami Ramdas opakovaně varuje před touto velkou chybou: „Přílišná blízkost budí neúctu k mistrovi“.

I jiní se s ní setkali. Například Da Free John, pozdější Kalki líčí, že dokud se se žáky bavil a pil, nebrali jej vážně. Proto se musel rázně od  žáků oddělit a začít zevně guruovat po indickém způsobu. Neviděl jinou možnost, jak žákům prospět.

Jarka Kočí byl s každým hned kamarád a žádné rozdíly v chování nedělal. Výsledkem bylo, jak jsem vypozoroval, že jej téměř nikdo z nejbližšího okolí nebral vážně.

Pak si stěžoval, ovšem nepřesně, že nikomu nepředal poznání. V pozdějších letech se proto začal zabývat astrologií. Studoval předpoklady pro stezku v horoskopech a kde je nenašel, tam se nenamáhal.

Když jsme po roce 1989 jezdili do Mnichova za Ammou, velmi se zdůrazňoval správný postoj k ní jako k mistrovi. Celé shromáždění očekávalo na její příchod ve špalíru za zpěvu manter. Pak následovalo mytí jejích nohou žáky a věnčení. Dokud neusedla, všichni stáli v uctivém pozoru.

S neúctou z přílišné blízkosti se rovněž setkávám běžně. Nemám rád velké oslavování. Takové uctívání, jaké je v Indii běžné a jaké jsme viděli v Mnichově, se mně nelíbí a rozhodně po něm netoužím.

Bohužel na druhé straně vidím, že z této neformálnosti opravdu často vzniká opravdová neúcta, ztráta hodnot a jejich ocenění .

Na veřejných setkáních jen nemnozí mě přijdou alespoň pozdravit. Jejich pořadatelé někdy dokonce zapomenou zmínit mou přítomnost nebo poděkovat.

Často dochází až k humorným setkáním, jako na poslední meditaci. Jedna účastnice do mne málem vrazila. Tak jsem jí jako první pozdravil a ona poznamenala, že „mě přehlédla“. Není zdaleka sama, kdo mne takto ke své škodě „přehlíží“. Připravují se tím o pomoc, kterou mohou správným postojem k mistrovi získat a toho je mně líto.

Lidé, kteří ve všem hledají  vždy to horší, si pomyslí: „Zhrzená touha po oslavování“.

Nikoli. Jen lítost a škoda, že tak vzácnou příležitost ponechávají nepovšimnutou .

Je překvapující, že tato nemoc postihuje i ty, kteří dobře meditují. Často mně z jejich vztahu ke mně až mrazí. Jsou opravdu studení jak psí čumák. V tomto směru, ve vztahu k mistrovi jsou kupodivu lepší někteří, kteří nejsou zdaleka dokonalí, ale mají otevřenější srdce. Získávají tím víc, než tuší.

Nemám rád uctívání, jaké jsem viděl v Mnichově. Na druhé straně by si měl každý hledající ve svém vlastním zájmu uvědomovat, co mistr je a jakou možnost nabízí a v souladu se s tím i choval. Samozřejmě nejdůležitější je vnitřní postoj, ale i zevní chování něco napovídá.

Kde hledající zevním chováním vyjadřuje svůj vnitřní postoj typu „o nic nejde, mistr si nezaslouží zevní pozornost“, tam není vnitřně něco v pořádku.

Pro každého mistra jsou žáci velkou zátěží pro jeho celou osobnost vnitřně, ale i zevně.

Například v pátek před meditací v Hradci tělo zesláblé nemocemi, stářím a zátěží žáky vypovídalo poslušnost. Bylo doslova na umření. Vážně jsem zvažoval, že do Hradce nepřijedu. Pak jsem si řekl, že těch pár opravdových nemohu zklamat. Ze všech sil jsem prosil o pomoc a nakonec jsem jel.

Ne, že by mně bylo hej, ale prostě jsem namáhavý program – cesty autem tam a zpět a meditaci, zvládl, i když nikoliv bez utrpení a snadno. Po návratu domů jsem šel rovnou do vany, abych ze sebe to nejhorší smyl a pak jsem jen ležel a nabíral síly. Trvá i nějaký den, než se plně obnoví.

Proto někteří mistři se žákům více nebo úplně straní. Nechtějí brát na sebe takové břemeno, zejména, když si jsou vědomi, kolik snahy mistra je zmařeno tím, že ji žáci nedokážou využít pro sebe, natož ocenit. Poslední již vůbec ne.

Většina přítomných i pořadatelé se chovali přesně tím způsobem, před kterým Ramdas a další varují. Teprve, když jsem vyjádřil nesouhlas, alespoň na konci se mně dostalo poděkování a účastníkům upozornění, čeho byli účastni.

Samozřejmě se jedná o prospěch žáků a nikoliv mistra. Ten nic nezískává, ale obětuje svůj čas, síly a zdraví, protože je psáno: „Nikdo nestaví světlo pod kbelík!“.

Nádoba, která je plná sama sebe, nic jiného již nepojme a nitro, které se neotevře, také nic nepřijme.

Proto často, ač zdráhavě, zařazuji někdy do meditací mantru „Bože, mám tě rád“. To, co otevírá naše nitro působení Boha, je právě láska a touha. Kdo je nemá, jak k Bohu tak k mistrovi, mnoho toho na stezce nedocílí a navíc je v neustálém nebezpečí, že jej síly zla ovládnou.

Jelikož mistr, jeho duch a nikoliv osobnost, je Bohem, který z něho vyzařuje, je náš vztah k mistrovi obrazem našeho vztahu k Bohu.

Jaký je náš vztah k mistrovi, takový je náš vztah k Bohu. Jak se chováme k mistrovi, tak se chováme k Bohu. Jak smýšlíme o mistrovi, tak smýšlíme o Bohu.

Kdo nemá správný vztah k mistrovi, který je blízko a kterého vidíme, nemůže mít ani správný vztah k Bohu, kterého nevidíme a je daleko.

Tak podle našeho vztahu k mistrovi poznáme, jak jsme na tom s Bohem.

Naštěstí alespoň někteří jsou schopni pochopit a ocenit, čeho se jim dostává, jak dokazuje následující SMS.

SMS, 25.11.12                                                                                                            

Děkuji za dnešní meditaci, za vše, a hlavně za to, že mi dáváte život. Je to opravdu velká a nedocenitelná Milost.

Děkuji, Martin T.

SMS, 26.11.12

Dobrý deň!

Chcem sa vám poďakovať za meditáciu v Hradci a vobec za všetky meditácie, že nám stále tak obetavo pomáháte. Velmi si toho vážím. Stále silnějšie z vás vyžaruje Boh, v celej svojej láskavej velkoleposti a nádhere, že vo mně nezostáva nič iné, len tužba sa v něm navždy rozpustit.

Zuzana K.

SMS, 27.11.12

Děkuji za vaši obrovskou pomoc a ochranu.

Martin T.

SMS, 27.11.12

Pěkný den přeji.

Děkuji vám za doporučení knihy Tichona Zadonského Duchovní poklad. Je to opravdu duchovní poklad.

Děkuji za vaši lidskost i božskost zároveň a přeji vám i Milušce pokojné dny.

Sára H.

SMS, 4.10.12                                                                                                              

Hezký den!

Chtěl bych moc a moc poděkovat za křišťálově čisté, světelné, láskyplné meditace plné vědomi Já Jsem. Nemám slov na vyjádření vděčnosti. Je to mocná vzpruha a nedocenitelná pomoc na cestě a zároveň i oběť z tvé strany.

Děkuji moc ze Srdce, Vláďa C.

 * * *

Jak je vidět, ti, kteří se zdají být méně pokročilí, zřejmě v některých směrech vidí jasněji než ti, kteří dobře meditují.

Jak je to možné? Velmi pravděpodobně se v nich rozvíjí duchovní pýcha, která posiluje jejich duchovní ego.

To je smrtelné nebezpečí pro všechny hledající, ať jsou jakkoliv pokročilí. Ve skutečnosti se jedná o pokročilost nepravou. Nejen své ego neumenšují, ale zvětšují.

Pak, pro vlastní velikost nemohou vidět mistra a přehlížejí jej jako obyčejného člověka. To je opravdu těžká nemoc.

Chybí jim pravá láska a bez ní, jak správně říká apoštol Pavel, nic nejsme.

To platí obecně a tedy i pro ty, kteří dobře meditují. Pokud ovšem meditace bez lásky vůbec meditací je.