Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Na poslední chvíli Jirka s Evou nám oznámili, že do Brna nejedou. Proto jsme hledali jinou dopravu. Jel jsem s Koubovými, Miluška s Martinem Čapkem. Ačkoliv v týdnu byla obrovská kalamita způsobená sněhem a námrazou a silnice nesjízdné, počasí se na sobotu zlepšilo. Dojeli jsme dobře a včas i když bylo hodně mlhy a déšť. Řízení bylo proto náročné.

Meditační hala byla téměř plná i když mnoho Pražáků manifestačně nepřijelo. Stav v Praze se začíná podobat tomu, co se děje v Olomouci. To není dobré pro nikoho a nejméně pro ty, kteří pod vlivem sil zla a nevědomosti něco takového vyvolávají. Zaplatí za to nejvíc oni sami. Ale i tak byla meditace výborná. Kdo tam nebyl, přišel o značnou pomoc na stezce.

Z těch, co vedou meditace, byli s námi Koubovi, Jindra a Pavel Janda a pár věrných Pražáků. Přijeli však zájemci ze Slovenska a Severní Moravy. Meditaci zahájila Zuzka a vedla i vnitřní pránájámu.

Meditaci na pozorovatele jsem zahájil delším úvodem proneseným z nitra. Osvětlil jsem v něm hlavní zásady naší stezky k uvědomění našeho pravého Já. Tentokrát nikdo proslovy nenatáčel. To, co jsem říkal, se velmi líbilo, protože bylo stručným, ale hutným shrnutím naší praxe. Proto jsem se v neděli z rána rozhodl zpaměti úvod zapsat. Vstal jsem v 5 hodin a po snídani začal psát, co jsem včera říkal.

Stručné shrnutí naší praxe

To, co hledáme, je ono, nač platí výrok Starého zákona i co potvrzuje Ježíš: „Pravím vám, bohové jste! Toto slovo nemůže být zrušeno“. Jinak: to co výrok říká, platí stále a vždy. Nikoliv, že jsme Bohem, ale že do nás Bůh, když nás stvořil, vložil část sebe.

To ono je vědomí Já jsem, o kterém Ježíš říká: „Vědomí Já jsem jsou dveře do království nebeského“. Kdo chce do něho vstoupit, musí do něho vstoupit těmito dveřmi. Ti, co se tam snaží vstoupit jinak, Ježíš tvrdě odsuzuje jako násilníky a lupiče.

Mojžíš o tomto vědomí říká: „Já jsem, vědomí Já jsem je Bůh“.

Proto uvědomění tohoto vědomí, kterým stále jsme, ač si je neuvědomujeme, je hlavním cílem naší stezky. Bez něho vstup do nebeského království není možný. Proto se na jeho dosažení musíme plně a s veškerou svou silou soustředit.

Tímto vědomím Já jsem jsme stále, ale v současnosti nevědomě. Nevytváříme je, nehledáme je nikde mimo sebe, dokonce je nehledáme ani ve svém nitru, ale přímo jako sebe. Jsme to my sami a právě teď v tuto chvíli.

To, co si ve vás uvědomuje (nebo nyní čte) má slova, to je právě vaše hledané Já. Vše, co je třeba, je na ně obrátit pozornost vědomí. V ten okamžik, kdy se vám to zdaří, si je i uvědomíte, pokud jste pro jeho uvědomění vytvořili správné podmínky.

Já, vědomí Já jsem v nás září stále, ale je zahaleno hustým a neproniknutelným příkrovem sil zla a od Boha směřujících, které naprosto jeho světlo pohlcují a proto si je neuvědomujeme i když jím jsme.

Je to doslova tak, jako by zdroj zevního světla byl ukryt pod neproniknutelným příkrovem. Chceme-li světlo vidět a má-li nám být k užitku, musíme tento příkrov, který je zakrývá, odstranit.

Proto základním požadavkem na poznání sebe je odstranění všech zel z naší mysli, zejména smrtelných hříchů a sil a tužeb směřujících od Boha pryč. Opravdu všech i těch, které si často ani neuvědomujeme, ale rádi jim hovíme. To jsou ony tak časté city: „Nemám ho (ji) rád, je mně protivný, nesnáším jej“ a další. Dokud je chováme, jen zvětšujeme zahalení svého Já před sebou. I tak běžný hněv a rozčilování musí zmizet.

Mocným prostředkem očisty od pokleslých energií a sil je vnitřní pránájáma, kterou provádíme v sebe si vědomém pozorovateli. Základním předpokladem úspěchu této očisty je, že uvolněné energie, hlavně citové nepřijímáme za své, neuchopujeme je a nerozvíjíme, ale rozpouštíme nezaujatým pozorováním nebo zvednutím do světla nad hlavou.

Proto musíme celý den bdít nad myslí, nad tím, co do ní vstupuje, pomocí rozlišující moudrosti. Tu získáme studiem nauky.

Další překážkou je neklid mysli. Pokud svou mysl neovládáme, neumíme zastavit své myšlení, cítění a představování, neustálé vytváření a přítomnost těchto výtvorů mysli váže naši pozornost a znemožňuje nám se na hledané Já soustředit.

Proto se musíme naučit spočívat v klidu mysli bez její činnosti. Znovu zdůrazněme: nalezení Já umožní jen klid mysli, která je očištěna od všeho zlého a nežádoucího. Tamasický, tupý klid mysli plný nečistot nestačí.

Třetí důležitou podmínkou po čistotě a klidu mysli je „vědět jak na to“, neboli „know-how“. Musíme vědět, co hledáme a jak to hledat.

Hledáme sebe, co právě jsme zde a v tuto chvíli. Nikde jinde mimo Sebe, dokonce ani v sobě, ve svém nitru se nenalezneme, prostě proto, že tam nejsme.

Nalezení Já je možné jedině tehdy, když na ně namíříme pozornost v čisté a klidné mysli. Já nacházíme uvědoměním, které je výsledkem obrácení pozornosti vědomí na samo vědomí, kterým jsme.

Čtvrtou nezbytnou a můžeme říci i zcela nevynechatelnou podmínkou je pomoc osoby, která si své Já uvědomuje a má schopnost jeho uvědomění ze svého rozhodnutí a vůle. Umění uvědomění Já je umění mistrovské. Ten, kdo to umí, drží klíče, jak výslovně uvádí Ježíš, od království nebeského. Proto je pravým mistrem.

Platí: „Bez pomoci mistra si své Já neuvědomíme“.

Pro toho, kdo chce opravdu uvědomění Já dosáhnout, platí: musí získat mistra, který je již dosáhl. To vyžaduje, aby nepropadl častému omylu, ve kterém nevědomí lidé ztotožňují mistra s jeho osobností. Mistr není osobnost, ale vědomí Já jsem, které je Bohem ve smyslu božské. Proto ač mluvíme z hlediska osobnosti o mistrech, mistr je jen jeden a je to Bůh vědomí Já jsem.

Proto máme mít v úctě všechny osoby mistrů a to ve správném duchu. Zaměňovat mistra za osobu a dokonce tyto jednotlivé osoby stavět proti sobě, jednoho hanět a druhého vyzdvihovat, je cesta do pekla. Pokud tomuto omylu někdy propadne i osoba mistra, je to jeho tragický pád, nevědomost a nic jiného. Řítí se do zkázy a táhne s sebou i ty, kteří se na jeho osobnost přilepí.

Pomoc v uvědomění Sebe se děje společnou meditací a mistrem. Její úspěch záleží na žákovi: jak splňuje předchozí podmínky a také na tom, jak se k mistrovi chová a je schopen se na Já, které z jeho osoby září, naladit.

Samotné uvědomění je možné velmi názorně přirovnat k zapálení nehořící svíce takovou, která hoří. Opět: svíce, která má být zapálena, musí být v pořádku. Jinak ji zapálit nelze.

Naše škola poskytuje každému hledajícímu ideální podmínky pro uvědomění Já: přesný návod „jak na to“ neboli spásnou nauku i pomoc meditace s mistry, kteří si Já uvědomují.

Čistoty mysli a její ovládání musí každý docílit sám. To za něj nikdo jiný učinit nemůže.

Ač je Já jen jedno, projevuje se v nás hned několika způsoby. Těm Ramana Maháriši říká „stopy“, které, když se jich držíme a sledujeme, nás dovedou k cíli, jímž je poznání našeho pravého Já.

Je pravda, že princip, základ átmavičáry je jediný a je jím obracení pozornosti na Já. Nijak jinak si Já nemůžeme uvědomit než, že na ně obrátíme pozornost. Můžeme však tak činit více způsoby podle toho, jakou „stopu“ Já sledujeme.

My s doporučením Ramany Mahárišiho a dalších učitelů za tuto „stopu“, která nás, když je správně následována, dovede k Já, volíme uvědomění pozorovatele v nás.

Tato volba je plně odůvodněná.

Všichni pozorovateli světa již jsme a to zcela samovolně 24 hodin denně. Tímto pozorujícím vědomím, kterým si svět uvědomuje, je naše hledané pravé Já, vědomí Já jsem. Nejsme si jej však vědomi, protože mu nevěnujeme pozornost. Vše potřebné k jeho uvědomění neboli k nalezení našeho vědomí Já jsem, které je dveřmi do království nebeského, je obrátit na ně pozornost. V okamžiku, když se nám to zdaří, si je také uvědomíme.

Další důvod, proč začínáme hledání Sebe pomocí pozorovatele světa, je, že každý rozumem chápe, že není pozorovaným světem, ale je od něho různý: je vědomím, které svět pozoruje. Přímým prožitkem tohoto rozlišení pozorujícího vědomí od pozorovaného světa vytahujeme vědomí z nevědomého pohlcení světem a proto si je snadno uvědomujeme.

Postup uvědomění Sebe jsme rozdělili do několika kroků, které nazýváme meditační řadou na pozorovatele. Kroky jsou řazeny pedagogicky od nejsnazšího k obtížnějším. Z uvedených důvodů naši meditační řadu na pozorovatele začínáme vědomým soustředěním na malý snadno pozorovatelný předmět. Tím dosáhneme potřebného stavu klidu mysli bez jejích výtvorů a přímo bez myšlení zakoušíme, že nejsme předmětem, na který se soustřeďujeme. V tomto klidu obracíme pozornost na to, co si v nás tento předmět uvědomuje, což je ryzí vědomí v jeho činnosti pozorovatele světa.

Výsledkem správného postupu, který nespočívá pouze v meditaci, ale zejména v očistě mysli, je uvědomění Sebe, našeho Já, vědomí, které vědomě pozoruje svět, které ví, že není pozorovaným světem, ale je od něho rozlišené a sebe si vědomé. Trvale udržujeme stav:

Jsem vše pozorující sebe si vědomé vědomí, ale nejsem ničím, co pozoruji.

Tento stav vědomí udržujeme nejen v meditaci, ale po celý den, ať jsme v klidu nebo činní.

V dalším kroku si pomocí takto rozlišeného vědomí od toho, co pozorujeme, uvědomíme, že nejsme tělem, ale vědomím, které si tělo se všemi jeho prožitky uvědomuje a také je oživuje.

Následuje rozlišení se od všech výtvorů mysli, které nezaujatě pozorujeme v sebe si vědomém pozorovateli, který prožívá, že není žádným výtvorem mysli.

Tyto kroky, pokud jsme je úspěšně provedli, vytáhnou naše vědomí z nevědomého pohlcení světem a rozpustí ztotožnění s tělem a s myslí. Jinak řečeno rozpouštějí naše nepravé já, ego, které právě spočívá ve ztotožnění vědomí, kterým jsme s tělem a s myslí, kterými nejsme.

Pak již ve formální meditaci nic nepozorujeme, ale s největší silou obracíme pozornost na ryzí vědomí Já jsem, které jsme uvedeným postupem očistili od všeho nežádoucího a osamostatnili. Tím dosahujeme jeho uvědomění.

Prvé prožitky Já jsou zpravidla nahodilé. Vytrvalou popsanou praxí je ustalujeme, až získáme schopnost v Já spočívat.

Jsme-li v klidové meditaci, věnujeme se plně soustředění ve vědomí Já jsem. Jsme-li činní, spočíváme také ve vědomí Já jsem a veškerý projev – svět, tělo, mysl a jejich dění nezaujatě pozorujeme tímto vědomím. Jsme sebe si vědomým vědomím, které vše nezaujatě pozoruje, ale s ničím, co pozoruje, se neztotožňuje.

V tomto sebe si vědomém vědomí Já jsem, které je od všeho stvořeného rozlišené, se udržujeme pomocí otázek: „Kdo, či co si uvědomuje svět, kdo si uvědomuje tělo a jeho prožitky, kdo si uvědomuje myšlenky a city?“ a podobně.

Cílem je být stále sebe si vědomým, od všeho rozlišeným pozorovatelem. Proto i v klidové meditaci otevíráme oči, abychom tento stav cvičili a nevytvořili si škodlivý návyk, ve kterém uvědomování Já spojujeme pouze s meditací se zavřenýma očima.

To je základ naší stezky.

Po skončení meditace jsem oznámil, že veřejné meditace v roce 2015 již neplánujeme a vysvětlil i proč. Jirka s Evou nechtějí do Brna jezdit. Já pro stáří těla – 83 let a nemoci – nemohu zaručit, že budu schopen do Brna jezdit. Nemohu proto Jirku a Evu zavazovat k něčemu, co bych sám nemusel být schopen plnit.

Hned na to si vzala slovo paní Šedivá a velmi se zasazovala o pokračování meditací v Brně i v dalším roce. Poděkovala za to, že jsme 15 let jezdili do Brna vést veřejné meditace.

Těch 15 let, kdy jsme navštěvovali Brno 4x do roka, představuje celkem 60 jednotlivých cest a ujetých 440 km při každé návštěvě. To je celkem 26400 km ujetých za každého počasí: ve sněhu, v mlze, za deště, při námraze. Pamatuji, jak jednou, když byla dálnice ucpaná pro mnoho sněhu, jsme bloudili v objížďce kolem Sázavy. Při průměrném počtu 70 účastníků meditace – byl spíše vyšší, načerpalo na nich duchovní posilu 4200 hledajících. To nás naopak stálo mnoho sil.

Do Brna jsme začali jezdit, když mně již bylo 68 let. Často jsem se začátku i auto řídil.

A to je pouze ta menší část naší činnosti. Uvádím ji, jen aby si každý učinil správný názor, co jen brněnské meditace představují.

Pak promluvila i Miluška a vysvětlila, co vše za rok musíme zvládnout – 10 týdenních meditací na seminářích, mnoho veřejných meditací, 3x týdně klubovnu a 4x týdně meditace u nás doma. I proto je Brno pro nás již mnoho.

I někteří další účastníci byli ze zrušení meditací v Brně smutní a dožadovali se jejich pokračování.

Cesta domů proběhla hladce. Jeli jsme samozřejmě již za úplné tmy.