Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pokušení, spíše by se hodila slova zlo nebo utrpení, ale běda tomu, skrze něhož přicházejí.

Jak krátké, jak výstižné. Pokušení, zlo, utrpení musí zákonitě přijít jako výsledek působení  zákona karmy, příčiny a následku. V tomto smyslu jsou zlí lidé nástroji karmické odplaty.

Ale pozor! To, že lidé myslí a jednají pod vlivem zla, které je nutí druhým působit utrpení a na jejich úkor získávat svůj prospěch – moc, hmotné zabezpečení, smyslové potěšení, je nezbavuje zodpovědnosti za jejich počínání.

Protože přitakáním zlu vytvářejí zlé karmické příčiny, jejichž následky jim přinesou  rovněž zlo a utrpení v nejrůznějších podobách.

Pokud si někdo myslí, že může být beztrestně zlý, protože je vykonavatelem karmy, hluboce se mýlí. Ježíš mu jasně vzkazuje: „Běda ti!“

Karma se musí vybíjet. Nespravedlnost neexistuje. To však vůbec neznamená, že nemáme poukazovat na zlé lidi a jejich zlé konání. Jinak se zlo nerušeně rozšíří a s ním se zvětšuje zlá karma nejen jednotlivců, ale i celých skupin, včetně celých národů. Prvně je nutné zlo odhalovat, kritizovat a bránit šíření zlých myšlenek, pokud možno bez použití krutého násilí.

Kdy je správné nebo nutné se – obrazně řečeno – chopit meče, je velmi těžké rozhodnout. Nechat se oloupit, zranit nebo zabít, když je účinná obrana možná, není správné. Rozhodně ne, když jde zejména o obranu druhých, což platí jak pro státy, tak pro jednotlivce.

Proti opravdu zlé karmě zevní prostředky jsou neúčinné tehdy, jsou-li trpící sami zlí, když je jejich mysl pod vlivem zla. Představa: každý, kdo trpí, trpí nejen nespravedlivě, ale je navíc automaticky dobrý, je naprosto nesprávná. Nespravedlivá utrpení neexistují.

Kdo se sám v sobě nevzdá zla a neočistí se od něho, ten zůstává v moci zla i zevně, a proto nevyhnutelně zákonitě trpí.

Jediná cesta, jak se alespoň částečně vyhnout dopadům zlé karmy, je důsledná vnitřní očista,  jakou provádíme na stezce, jinak nemáme naději.

Zevní boj proti zlu a zdánlivé nespravedlnosti, pokud je veden byť i „spravedlivou“ nenávistí a rozhořčením, nejen zlu nebrání, ale jen jej ještě víc rozhojňuje.

Právě proto většina revolucí nepřinesla v dějinách lidstvu zlepšení, ale naopak zhoršení stavu těch, kteří se vydali na cestu násilí.

To, co říkám o zacházení se zlem, učí evangelia na příkladu Ježíšova života.

Na jedné straně rázně a nemilosrdně vystupoval proti zlu a nepravdě. Farizejům výslovně zlořečil. Ti, kdo nám Ježíše líčí jako beránka, který měl pro každého jen pochopení a lásku, nám podávají jeho nepravý obraz. Jasně rozlišoval dobro a zlo a neváhal je pojmenovat a ostře odsoudit. Odmítl však zevní boj proti  zlu a dobrovolně se vydal do rukou svých nepřátel. Před tím, než tak učinil, se před nimi několikrát skrýval, vyhýbal se střetu s jejich mocí a utíkal před nimi.

Právě příklad jeho chování při střetu se zevním zlem ukazuje složitost posouzení, jak se zevně správně zachovat. Ani on nespěchal bezhlavě stát se mučedníkem.

Některé jeho rady jsou určitým vodítkem, ale určitě nikoliv univerzálním, které lze bez rozlišení daných vlivů možno mechanicky použít. Zřejmě také rozlišoval rady a pravidla pro chování příslušníků skupiny k sobě a ve světě.

Uvnitř skupiny vycházel z předpokladu určité etické vyspělosti jejich členů. Zde – ale také ne vždy – skutečně „nastavení druhé tváře“ může zapůsobit a zahanbit násilníka, na gestapáka či estébáka takové chování, ať již doslovně nebo v přeneseném smyslu, není vhodné ani účinné. Například:

Neházejte perly sviním: nemáme šířit nauku bez uvážení, ale jen tam, kde je pravý zájem.

Buďte prostí jako holubice a lstiví jako hadi: ač vnitřně upřímní, není třeba vyhledávat pronásledování, ale použít i lsti proti nepřátelům.

Neodporujte zlému (nikoliv zlu!): nastavení druhé tváře se, myslím, týká spíše sporů uvnitř duchovní skupiny a jejich řešení. Nabízet opravdu zlým lidem „druhou tvář“, znamená vydávat se jim na milost či nemilost včetně holého života.

Ježíš ani většina jeho žáků „nenastavovala“ neustále tvář, ale zlým lidem se vyhýbali. Takto pojímané nenásilí není nic jiného než napomáhání zlu, aby se nad námi zmocnilo plně a zničilo nás. Příklady nacismu a komunismu jsou naprosto výmluvné a jednoznačné. Jejich obrovské rozšíření a moc jim umožnilo právě nesprávně chápané nenásilí.

Víra, že když se nebudeme připravovat na obranu, nikdo nás nenapadne, je jen výmysl zla a nic víc.

Již latiníci věděli: „Chceš-li mír, připravuj válku.“

Zlo ve zlých lidech je naprosto skutečné a nevynechá jedinou příležitost, aby zneužilo výhody, které mu nabídneme. Taková je pravda. Naše pošetilé city ji vůbec nezmění.

Dobří, ale nevědomí lidé, jsou pro ty zlé jen užitečnými hlupáky. Ochotně je využívají a z celé své duše jimi opovrhují. Taková  dobrota je nepravá. Být dobrý není totéž, co být hloupý. Skutečné dobro je moudré a nevěří pošetile přetvářkám zla.