Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokora a pýcha

22. 4. 2010

Jiří Vacek

Buď jsme pokorní nebo pyšní; něco mezi tím neexistuje. Současně plně platí, že pýcha je z duchovního hlediska smrtelný hřích, protože zabíjí náš duchovní život.

To, co je pyšné, je ego, naše nepravé, od Boha odpadlé já, padlý Adam. Hlavním cílem stezky je zmizení ega. Pokud však ego propadlo pýše, pak nejen nemizí, není rozpouštěno, ale naopak posilováno obdivem, který sobě chová.

Pýcha je vždy zlem a velkým nebezpečím. Její výskyt v jakékoliv podobě je vždy varovným znamením: působí v nás síly nepřátelské Bohu, které nejen brání rozpuštění ega, ale dokonce je posilují. Ego  nemá vůbec nic, nač by mohlo být pyšné nebo hrdé, ale svou pouhou existencí je nevědomé a zlé.

Ego je vždy jen zlo, nevědomost, nesvoboda. Je zdrojem všeho utrpení a nekonečné řady zrodů v něm.