Podmínky poznání Sebe
Jiří Vacek
Někdy se říká, že Já, vědomí, září v přestávce mezi dvěma myšlenkami nebo také, že když se mysl utiší, co zbyde, je Já.
Není to tak docela pravda. Předně Já září stále a jsme to my sami. Pro naši nevědomost, jejíž podstatou je ego, se však nepoznáváme. Nejsme přestávkou mezi dvěma myšlenkami ani klidem mysli.
Jsme sebe si vědomé vědomí, ale neuvědomujeme si tuto pravdu pro dvě hlavní překážky:
1) Ztotožňujeme se, my, vědomí s tělem a s myslí, a pokud se s nimi nepřestaneme ztotožňovat, nemůžeme se jako vědomí Já jsem poznat. Ego, ztotožnění vědomí s tělem a s myslí, je naprosto neslučitelné s poznáním naší pravé podstaty. Buď je zde ego, nebo vědomí Já. Jedno vylučuje druhé, oboje nemůže existovat současně.
2) Druhou překážkou, proč nám Já nezáří, proč je nepoznáváme, jsou poznání nepřátelské energie neboli síly v nás.
To jsou skutečné velké síly, které světlo Já zakrývají jako černý neprůhledný příkrov zakrývá zářící světlo. Nepropustí ani jeden z jeho paprsků, dokud tento příkrov – skutečné síly zla nejsou rozpuštěny.
Hlavní složkou těchto sil je nenávist, pýcha a další tak zvané smrtelné hříchy.
Proto Já nemůžeme běžně nalézt v mezeře mezi dvěma myšlenkami ani v klidu mysli, ale pouze tehdy, rozpustíme-li uvedené překážky – ego a smrtelné hříchy a hlavně obrátíme pozornost vědomí na samo vědomí, kterým jsme.
To je celé tajemství úspěchu.