Pochopení není dosažení
Jiří Vacek
Správné rozumové pochopení podstaty vědomí je nesmírně důležité pro jeho uvědomění neboli poznání hledajícím. Na druhé straně nesmí být považováno za jeho dosažení.
Absolutní vědomí je vždy nejvyšší Skutečností. Není je proto možné vytvořit, uskutečnit, realizovat. Je však nezbytné je poznat, což se děje jeho uvědoměním v nás.
Vědomí se poznává, uvědomuje vědomím, což jsme my sami a to je jeho uskutečnění v nás a pro nás, nikoliv pro ně samé. To je vždy takové, jaké je. Vždy se nachází v božském stavu a naše dosažení nebo nedosažení se jej nedotýká ani v nejmenším.
Vědomí nelze poznat přemýšlením, protože není v mysli, ale je úrovní nad myslí. Vědomí je absolutno, noumenon, Skutečnost, která existuje sama o sobě a není ničím podmíněná. Je prvotní a vše ostatní je druhotné. Je schopností, principem uvědomovacím. Na prvém místě je si vědomo samo sebe, své vědomé existence. To je ono Já jsem, který jsem, Bůh, jak jej poznal Mojžíš. K němu se vztahují Ježíšovy výroky: „Já jsem, vědomí Já jsem, je cesta, láska, život, alfa i omega, pravda, kámen úhelný neboli svorník, který drží klenbu celého světa. Já jsem, vědomí Já jsem je onen vinný kmen a my, stvořené bytosti jsme jeho ratolesti.
Vědomí není vědomím něčeho, ale schopností být si vědom sama sebe i bytostí a předmětů uvědomovaných. Nejsou různá vědomí, ale jen jedno vědomí, které si uvědomuje vše projevené i neprojevené.
Jedno jediné vědomí existuje mimo stvoření, čas i prostor a současně je projevené ve vědomých bytostech, které oživuje a propůjčuje jim schopnost být si vědomi sebe i světa, ve kterém žijí.
I mnozí duchovní učitelé tuto pravdu o vědomí neznají a zaměňují nesprávně vědomí za mysl. Nemedituje, nesoustřeďuje se mysl, ale vědomí a jen vědomí může správně vedenou pozorností poznat sebe. Toto poznání se děje uvědoměním vědomím a nikoliv přemýšlením.
Solipsisté všeho druhu se také myslí považují za vědomí, které se v nich uvědomuje, za vědomí absolutní a dokonce se proto považují za Boha.
Vědomí Já jsem je základem, podstatou Boha, nejvyšší Skutečnosti a proto se jeho jméno, stručně Já, anglicky Self, někdy používá jako synonymum pro nejvyšší Skutečnost samu. To je nepřesné a ve svých důsledcích někdy vede k tomu, že se nejvyšší Skutečnost ztotožňuje pouze se statickým vědomím a zapomíná se, že je i inteligencí, tvořivou mocí a blaženou láskou.
Proto, když čteme výroky mudrců, zejména Ramany Mahárišiho, musíme dávat dobrý pozor, v jakém smyslu pojem Já (Self) někdy átman či brahman používá. Zda o něm mluví jako o Bohu, to jest nejvyšší Skutečnosti, který je i tvořivou mocí a jejím stvořením, nebo zda míní pouze vědomí Já.
Právě proto, aby bylo jasné, co míním, mluvím často o Bohu nebo nejvyšší Skutečnosti a jindy o samotném vědomí Já jsem nebo stručně o Já.
Že je Já i šakti, výslovně potvrzuje i Ramana Maháriši, když na udivený dotaz skalního advaitisty, „Ona existuje šakti?“ jednoznačně potvrzuje její existenci: „Ano, šakti existuje.“ Kde existuje šakti, je i její činnost, projev, stvořený svět. Výroky typu „vše je Já, vše je vědomí, musíme proto chápat v širším významu pojmu Já = Bůh, nejvyšší Skutečnost. Hmota, hmotné tvary nejsou Já, vědomí, ale jsou rozlišenou částí nejvyšší Skutečnosti. A opět nejsou jí celou. Pařez není Já ani Bůh, ale jeho částí.
Extrémní advaitisté pak dokonce popisují i sám projev, stvoření buď jako ideu nebo tvrdí, že k němu dokonce nikdy nedošlo. To je nesmyslné a v rozporu se zkušeností bytostí v projevu. Oni nežijí projev jako iluzi, ale jako jev, který nejen pro ně existuje, ale který má i skutečnou moc, s níž je ovládá.
Pravda je, že svět není objektivní, hmotnou skutečností, nezávislou na pozorujícím vědomí. Pravda je, že svět je subjektivní, podmíněnou a na vědomí zcela závislou existencí. Bez vědomí, které si ji uvědomuje, svět neexistuje, což dokazují naše zkušenosti světa snového i prázdna spánku beze snů.
Svět z neprojevu vzniká, v něm trvá a do něho se i vrací, jak říká i Buddha svým výrokem, že bez nestvořeného by nebylo nic stvořeného.
Bez vědomí nic neexistuje, protože bez něho si nic nemůže uvědomovat existenci vlastní ani cizí. Pro nejvyšší Skutečnost i pro jednotlivé bytosti je vědomí doslova jejich životem. Proto můžeme oprávněně říkat, že je jejich základem.
Džňána jóga je stezkou poznání tohoto základu božství, vědomí Já jsem a proto ji plným právem můžeme považovat za jógu nejvyšší. Poznání Boha jako šakti nebo lásky je poznání boha v těchto jeho principech. Není však poznáním Boha celého, ale ani jeho základu, jímž je vědomí Já jsem. Proto všichni, kteří dosáhnou Boha jako šakti či lásky, musí na konec poznat Boha jako vědomí. Bez tohoto poznání je jejich poznání bez základu samotného božství.
Příklady velkých bhaktů jako je Ramakrišna, Swami Ramdas či Papadži, kteří dosáhli poznání vědomí Já jsem s pomocí džňaninů, toto tvrzení dokazují.
Pro správný postup na stezce poznání jsou proto nezbytné tyto předpoklady:
Vědět, chápat:
- vědomí je noumenon
- nezaměňovat mysl za vědomí
- medituje vědomí a nikoliv mysl
- meditace je práce s pozorností vědomí
- znát zákony moci vědomí
- poznání Boha, vědomí Já jsem se dosahuje obrácením vědomí na samo vědomí
- osvícení, poznání je stav vědomí, které se uvědomuje takové, jaké je
- poznání nelze vymyslet, dosáhnout rozumem a myslí, ale pouze správně vedenou pozorností vědomí, což je átmavičára
- poznání, osvícení není názorem ani představou mysli, ale stav sebe se poznávajícího vědomí Já jsem, kterým jsem
- bez přímého poznání vědomí vědomím je každý názor na osvícení vždy více či méně nesprávný, protože nevychází z poznání vědomí, ale z mysli a nemá proto oporu v přímé zkušenosti
- poznání se žije a nikoliv vymýšlí a představuje
- bez vlastního úsilí, obracení pozornosti vědomí na vědomí, nelze poznání dosáhnout
- většina hledajících není sama svým úsilím schopna poznání dosáhnout. Proto je pro ně meditace s mistrem, který dosáhl, nezbytná.