Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Když pozorujeme chování mnoha hledajících, zjistíme, že se chovají, jako když v duchovní oblasti neplatí nějaká zákonitost. Prostě se tak chovají, jednají v rozporu s touto zákonitostí, a proto ztrácejí zisk, který by měli čerpat.

Pomozme si příkladem ze života. Některé zhoubné nádory se léčí ozařováním zdroji neviditelného, ale skutečného záření síly, které vydávají. Tato síla ničí nemocné buňky našeho těla. Děje se tak systematicky a zákonitě a nikoliv nahodile. Výsledky jsou dány přesnou zákonitostí síly, která je uvedena v příslušné kapitole.

To, co rozhoduje, je síla, energie záření, jeho správné nasměrování, doba ozařování a další prvky. Není proto vůbec jedno, jak velké uzdravující síle jsme vystaveni a jak dlouho se tak děje. Síla také musí být správně soustředěna, aby zasahovala určitý cíl.

Přesně stejná zákonitost platí pro působení mistra. On je tím zdrojem duchovně uzdravující síly a na jejím správném využívání závisí i pokrok žáků. Působí i jiné vlivy, ale moc mistra rozhoduje.

Pacient, který je ozařován lékařem, se proto musí chovat tak, aby léčení plně využíval v souladu s podmínkami, na jejichž plnění závisí jeho uzdravení.

Není myslitelné, aby chodil na ozařování, jen když „se mu chce“ ani není jedno, jak dlouho je ozařován. Jak je úspěch léčení závislý na dodržení náležitých podmínek, je běžně známé.

Přesto v oblasti Ducha si mnozí myslí, že nemá jasnou zákonitost a nevyužívají plně mistrovy pomoci, která se jim nabízí. Svévolně vynechávají společné meditace s mistrem ve zlé nevědomosti, že je zcela jedno zda pilně a pravidelně s mistrem meditují nebo nikoliv a mění pobyt s mistrem za řešení „naprosto nezbytných“ zevních záležitostí.

Uniká jim tím neporovnatelný a nenahraditelný vliv mistrovy přítomnosti.

Kdo chce získat z mistra co největší prospěch, musí se působení mistrovy síly co nejvíce a co nejdéle vystavovat. Pokud tak nečiní, míjí se mistrova pomoc zákonitě účinkem.

Přesto se mnozí žáci chovají jako naprostí a nevědomí bezvěrci. Nesnaží se co nejvíc a co nejdéle se vystavovat působení záře mistrova božského vědomí Já jsem a proto jim milost, že mají mistra, bez užitku uniká. Nestačí mít mistra, ale je naprosto nezbytné, aby nám tato milost přinášela co nejvíc prospěchu.

To vyžaduje dobrou znalost zákonitostí, kterou se působení síly mistra řídí a její správné využívání. Stručně řečeno: máme se co nejdéle vystavovat záři mistrova božského Já jsem a nechat je svobodně v nás a na nás působit.

Bohužel mnozí hledající se chovají právě opačně a tím přicházejí o mistra, ač jej mají. Mít mistra neznamená možnost chovat se libovolně, ale naopak čerpat mistrovu skutečnou pomoc a to v souladu se všeobecně platnou zákonitostí.

Místo toho mnozí žáci – nežáci se chovají tak, jako by bylo jedno, zda pobývají v přítomnosti mistra nebo nikoliv. Ač právě na co nejdelší době pobývání s mistrem záleží jejich skutečný pokrok, často pro zaneprázdnění „důležitější“ zevní činností, meditace s mistrem vynechávají. Přicházejí tím o to, co mistr poskytuje a co je nejdůležitější: skutečný duchovní pokrok.

V záležitostech světa každý dobře ví, že pokud chce dosáhnout žádané výsledky, musí se ukáznit, aby uspěl. V záležitostech Ducha se však žáci chovají přesně opačně.

Zapomínají, že poučka „mistr je Bůh“ není jen slovy, ale velkou Pravdou, kterou je nezbytné brát zcela vážně. To, co je v mistrovi v těle mistrem, není nic jiného než Bůh, vědomí Já jsem a nikoliv mistrova osobnost.

Trvá-li taková osudová nevědomost příliš dlouho, žák zákonitě o mistra a jeho milost přichází. Tím ztrácí na velmi dlouho možnost vysvobození z našeho nebožského světa.