Peklo existuje
Jiří Vacek
Mnozí moderní lidé si myslí, že peklo neexistuje, že je jen strašákem, výmyslem k jejich ovládání. Není. Sám jsem měl možnost se přesvědčit o jeho existenci, když mi bylo umožněno nahlédnout. Není místem, ale stavem duše po smrti, která v životě na zemi podlehla největšímu zlu, jímž je nenávist.
Člověk, který za svého života zde na zemi silně nenáviděl, se po smrti nachází sám v sobě, ve své nenávisti. Žije v naprosté tmě, kde není žádný pohyb, a proto ani čas. Jeho vlastní nenávist, její energie, se na něho vrhá přesně s tou silou, s jakou ji pěstoval za svého života. Doslova jej nenávistně užírá, aniž by měl možnost se nějak bránit. Úděsně a bez přestání a bez jakékoliv úlevy nevýslovně trpí a neví, kdy jeho utrpení skončí. Z jeho pohledu se skutečně jedná o věčné zatracení, o věčný pobyt v pekle. Toto peklo není nějaké místo, ale on sám, stav jeho mysli, do kterého se přijetím nenávisti a jejím udržováním sám odsoudil.
Do tohoto pekla odcházejí po smrti, jak jsem se přesvědčil i lidé zdánlivě dobří a dokonce duchovní, když z nějakého důvodu chovají k někomu nenávist, nepřátelství a opovržení. Obdobně zhoubně působí i další podobné citové negace: hněv, závist, pýcha a další.
Uvědomme si dobře v této souvislosti dvě základní pravdy.
1) Žádný negativní cit není spravedlivý a oprávněný, i když z lidského nevědomého hlediska se tak jeví.
2) Negativní city nejsou jen „hříchem“, něčím ošklivým atd., ale mocnou energií. Jsou skutečnou mocí zla, které přímo zlo působí, a to i tehdy, když jim zevně není dán průchod. Jsou zlou energií, která plodí zlo a nakonec nás po odložení těla vrhá do svého pekla. Ne nějací čerti s vidlemi ani trestající ruka boží, ale vlastní zlem naplněné výtvory naší mysli jsou naším peklem, a to doslova a do písmene.
Kdo nenávidí a podobně, přitakává tomu nejhoršímu, co existuje, samé podstatě zla a ďáblovi v nás a ten nás – my sami sebe mučíme a trápíme. Proti tomuto zlu není obrany. Kdo zemře v moci nenávisti a nepřátelství, toho před tímto peklem nezachrání vůbec nic. Ani poučení, jak projít úspěšně bardem ani nejrůznější kurzy, které na smrt připravují.
Jediná možnost záchrany před touto skutečnou mocí zla, je rozpustit jej dříve, než odložíme toto své tělo. Spása po smrti, naděje na lepší zrody nepřicházejí vůbec v úvahu, dokud v nás toto zlo trvá a působí. Pochopme dobře: zlo nenávisti působí, i když mu zevně nedáváme svými skutky průchod. Zevní zlé skutky nejsou největším zlem. Tím je zlo vnitřní, naše zlé city. Z tohoto pohledu je nejlepší přípravou na posmrtný stav duchovní stezka, ve které rozpouštíme nenávist a všechno zlé. Vše ostatní se nutně mine účinkem, pokud zůstávají tyto negace v nás nedotčeny. Nacházíme se v takovém případě plně v jejich zlé moci, a ta nás v souladu se svou zlou podstatou ovládá a zařazuje, kam ve shodě s nimi patříme: do pekla.