Otrlost některých hledajících
Jiří Vacek
Často říkám: „Od duchoborců je vždy možno očekávat to nejhorší“. Místo, aby čistili svou rozmrzlou žumpu, tak jim vůbec nevadí.
Například paní H.Z. ze Zlína. Objedná si knihy za 375,- Kč. Obratem se nám vrátí. Udává i telefon, tak volám. „Moc se omlouvám, nedala jsem si na schránku jméno“. Domlouváme se, že si knihy odebere na Morávce. Tam se ani neukázala. Pak posílá mail: „Dala jsem se na křesťanství“. Tak jí píši, ať nám zaplatí škodu, kterou nám způsobila – poštovné a telefon, asi 75,- Kč. O zbytečné práci a času nemluvě. Dodnes čekám na odpověď marně.
Co si vlastně takoví lidé myslí – a není jich málo, že na stezce dosáhnou, když nedodržují ani základní pravidla slušnosti, opravdu nevím.
Jiní přijedou na seminář a místo, aby si užívali klidu mysli a byli vděční za příležitost duchovně postoupit, tak se usilovně snaží získat neoprávněné slevy a doslova se za ně bijí jako lvi. Nutnost ovládat mysl zřejmě vůbec nepociťují. Jen se nestačím divit, jak je to vůbec možné.