Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Jsem na jarní květnové Morávce. Je to již dvacátý rok, co zde konáme seminář. Nahlížím do pamětí „Jak jsem hledal Boha“, díl čtvrtý, str. 139: Prvá Morávka se konala od 6. do 13. května 1995. Prvního soustředění se zúčastnilo asi 30 lidí. Meditace, jak jsem je vedl, se líbily a proto se soustředění opakovalo znovu ještě v říjnu téhož roku. Pak se konalo pravidelně nejprve 2x do roka. Jeden čas dokonce 3x a to vždy dva týdenní běhy hned za sebou. Tak jen na Morávce jsme trávili 6 týdnů v roce. Přidala se i další soustředění převážně na Slovensku, takže jsme byli na nich 10 týdnů v roce. Docela slušná zátěž. K tomu mnoho meditací po bytech včetně veřejných. Počet účastníků se ustálil na maximu kapacity penzionu, což je asi 80 i trochu víc lidí. Za tu dobu se objevilo a zase odešlo mnoho hledajících.

V tomto ohledu jsou velmi poučné paměti, například pátý díl, str. 9, článek „Hynkova cesta“.

Z dopisu, který mně napsal Hynek v roce 2000, vyjímám jeho závěr.

Závěrem bych Ti, Jirko, chtěl poděkovat za Tvoji laskavost, se kterou se mně a ostatním věnuješ. Bez Tvých knih a meditací bych dnes možná ještě byl úplně nevědomou bytostí. Stojíme Tě hodně námahy a vypětí a hlupák je ten, kdo si této pomoci necení a nejedná podle toho. Velikou pomocí pro mne na dálku je už jen Tvá existence v těle, a to, že Tě znám, protože se stačí soustředit na Tvoji fotografii a snažit se prožívat sebe – vědomí, které je Tebou – vědomím, jediným nekonečným prostorem tvořeným vědomím. Už to je obrovský přínos vnitřního spojení v duchu, které zesílí při Vaší každodenní meditaci. O společné meditaci je snad zbytečné se zmiňovat. S postupem času, čím jsou zevní „slupky“ mé bytosti menší, je setrvačnost toho, co v meditaci získám, stálejší a nabytý stav hlubší a plnější.

Děkuji Ti, Jirko, za pozornost, nakonec jsem toho popsal víc, než jsem zamýšlel, ale řekl jsi si o to. Pozdravuj Milušku a ostatní meditující přátele.

Tvůj Hynek

P.S. Někdy se zdá, že myšlenkové výtvory v podvědomí jsou nekonečné. Už se zdá, že jsem něco určitého po delší době rozpustil a ono to za pár týdnů nebo měsíců v nestřežený okamžik „vyleze“ znovu. Často se nestačím divit, co tam všechno mám, kde se takové reakce a myšlenky ve mně berou. Pamatuji si na svoji první Morávku. Poslední den jsem šel na společnou vycházku a asi 10 minut jsem kráčel těsně vedle Tebe. Postupně ve mně z ničeho nic, úplně bezdůvodně, začal narůstat vztek vůči Tobě. Nejprve jsem z toho byl překvapený, pak vyděšený, styděl jsem se za sebe a nakonec mě to dost „zdrtilo“. Zaujal jsem hodně negativní postoj vůči člověku, který si zaslouží ode mě jenom pravý opak, bez možnosti se ubránit. To byla rána snaze o dokonalost a božskost! Tenkrát jsem nechápal, že je to nutný očistný proces a že je potřeba za takovou pomoc poděkovat, udržovat si odstup a rozpouštět, rozpouštět, rozpouštět...

Konec dopisu.

Opravdu poučné, velmi poučné, jak hledající – zdaleka není sám – berou pomoc, kterou obdrželi. Názorný příklad, jak hledající doplácejí na nedostatek bdělosti nad myslí a na zanedbání očisty.

Síly nepřátelské Bohu ve svých útocích neustávají a nikdo není z jejich zlého zájmu vyjmut. I Ježíš byl na poušti pokoušen.

V průběhu prvního týdne semináře jsem se dozvěděl, že někteří řádně přihlášení zájemci účast na poslední chvíli odřekli, když zjistili, že na něm nebude Jirka.

Takové chování je krajně neslušné k těm, kteří tento seminář vedou. Dokazuje také, že doposud nepochopili, co mistr je.

Obětavým pořadatelům semináře způsobili mnoho zbytečné práce a starosti navíc.

Takové nezodpovědné chování ohrožuje i samotné pořádání semináře, protože se pod určitý počet účastníků vlastníkům penzionu ekonomicky nevyplatí.

Takové chování nemá s pravou duchovností naprosto nic společného, ale je jen neslušností, nevědomostí a bezohledným soustředěním na sebe na úkor druhých.

Kam takové projevy vedou, jsme viděli v Olomouci. Mnozí se zřejmě nepoučili ani v nejmenším. Nepochopili ani, že škoda bude na prvém místě jejich.

Síly zla jsou v nás skutečně mocné a ti, co si myslí, jak jsou chytří a vyspělí, jim platí vysokou cenu. Každý z nich nakonec dostane to, co si zaslouží. Opravdu platí, jak se přesvědčuji: „Mnoho je povolaných, málo vyvolených“. Poslední jsou naší radostí. Takovou úrodou hledajících, kteří dosáhli poznání sebe, se hned tak někdo nemůže pochlubit. Jiní raději než poznání volí své ego a jeho svět.