Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nemám rád akademické rozvahy o tom, co je zlo, zda zlo vůbec existuje a jim podobné. Každý člověk má v sobě vrozenou touhu po věčném životě ve štěstí v plné blaženosti. Vše, co je s tím v rozporu, je z tohoto pohledu zlé, zejména utrpení všeho druhu.

Utrpení a jeho příčiny, které jsou vždy zlé, tvoří dvě významné skupiny, které musíme dobře rozlišovat a posuzovat. Správná odpověď na otázky v prvé skupině nutně pro druhou neplatí a naopak. Pokud tyto skupiny nerozlišujeme, ale směšujeme, nevyhneme se zmatku a správné řešení nenalezneme.

1) Zlo zevní, které postihuje svět i naši zevní osobnost, hlavně tělo, což jsou zejména nemoci a existenční zabezpečení.

2) Utrpení duševní, které zprostředkuje naše mysl.

Hlavní pravdy o zlu jsou:

1) Zásadním omylem je přisuzovat jakékoliv zlo a utrpení zevním příčinám. Každý má přesně to, co si svým jednáním a zejména myšlením zaslouží. Nespravedlnost neexistuje. Nechceme-li zlo a jeho následky, musíme myslet a chovat se tak, abychom nejen příčiny svého zla a utrpení nevytvářeli, ale dokonce odstraňovali. Znovu zdůrazněme roli myšlení, které rozhoduje. Každý výtvor mysli je tvořen nezničitelnou energií, která směřuje tam, kam byla vyslána a působí úměrně své velikosti a trvání. Myšlením si proto vytváříme svůj budoucí osud v souladu s tím, jak a nač myslíme.

2) Prvotní příčinou všeho zla a utrpení je naše opuštění Boha. Tím jsme se ze své svobodné vůle oddělili od jediné jistoty a Dobra, které existují, kterým Bůh je a začali podléhat moci zla, kterým je nepřítomnost působení Boha v nás.

3) Kdo nechce žít pod mocí zla a utrpení, má jednu spolehlivou možnost, jak získat život bez zla a utrpení: tím je plný návrat k Bohu.

4) Z výše uvedených pravd vyplývá, že všechny snahy nastolit ve světě život bez zla a utrpení jsou z principu neúčinné. Mění pouze následky zla, ale jeho příčinu, nedostatek působení Boha v nás neřeší ani řešit nemohou. Proto všechny takové pokusy, ať je to komunismus, nacismus, náboženské vlády a jejich učení, selhávají, protože je provádějí lidé, kteří žijí bez živého Boha v sobě.

Různí duchovní učitelé se staví ke zlu ve světě odlišně. Většinou odsuzují násilí. Ježíš jasně říká: „Neodporujte zlému či zlu“ a také: „Kdo mečem zachází, mečem i schází“. Ve svém působení tuto zásadu však často neuplatňoval. Jeho výroky: „Běda vám farizejové“, jsou nejen jasným odporováním zlu, ale přímé útoky na ně. Ve vztahu ke zlým lidem nás Ježíš také učí: „Buďte lstiví jako hadi a prostí jako holubice“. Máme zřejmě uplatňovat podle okolností jedno nebo druhé, co je za dané situace správné. Z této rady však vůbec nevyplývá, že se před zlem a jeho nositeli nemáme chránit. On sám také dlouho unikal svým pronásledovatelům.

Je zřejmé, že neodporovat režimům a názorům jako jsou ty nacistické, komunistické, náboženskému fanatismu a lupičům a vrahům je totéž, jako jim pomáhat v šíření zla. Odporovat zlu máme a hlavně a na prvém místě v nás samých. Příčinou našich zrodů v nebožských světech, kde se prosazují zlé síly, jsme my sami, naše mysl, která podléhá zlým sklonům. Boj se zlem je proto nebytné vést nejprve v naší mysli. Pokud ta je plná zlých a odstředivých sil, nemůžeme zlo ve světě nejen přemoci, ale stále je vytváříme. Zevnímu zlu máme odporovat v souladu s duchovní rozlišovací moudrostí, ale vždy bez nenávisti, hněvu a zloby a dalších jim podobných zel. Jinak zlo rozhojňujeme místo jeho odstraňování.

Základní a prvotní obrana proti zlu je plné přitakání Bohu tak, jak je obsahuje přikázání lásky. Použít násilí proti útočníkovi, ať je jím stát, organizace či jednotliví zločinci k obraně, není v těchto případech porušením přikázání lásky.

Jde-li o pomoc slušným a mírumilovným lidem, bylo by naopak držení se zásady nenásilí porušením lásky k bližním. Neodporování zlu, pokud se chápe mechanicky a bez správného rozlišování, jak ukazují dějiny lidstva, zejména 2 světové války i následné studené války, je naprosto nesprávné a jen umožňuje zlu, aby se jeho moc neomezeně rozpínala.

Ani správné odporování zlu zlo však nikdy ze světa neodstraní prostě proto, že jeho nositelé jsou sami lidé pod vlivem zla a jejich názory. Proto je tak důležité vštěpovat a hlásat správné názory a odhalovat škodlivost těch nesprávných až zlých.

Rozhodující pro boj se zlem ve světě i v nás samých je vždy naše mysl a její čistota. Mysl plná nenávisti, hněvu, zloby, závisti a pýchy se nachází v moci zla a proto myslí pod jeho vedením. Jinými slovy: pak nemůže nic jiného, než zlo rozmnožovat. Již proto, že mysl plná zlem nabitých duševních sil není ani schopna správně rozlišovat, co je zlé a co dobré. Proto základním požadavkem úspěchu boje se zlem, je důkladná očista naší mysli od všeho zlého, co plodí ve svých důsledcích utrpení a vzdaluje nás od Boha.

Vězme dobře, že my sami svět nezměníme ani jeho změna v ráj není možná, stejně jako vězení nemůže ani nemá být rájem. To, co můžeme správným úsilím docílit, je změna našeho postavení ve světě a hlavně to, v jakém světě budeme po odložení tohoto těla žít. Je nepochybné, že své dnešní tělo určitě jednou opustíme. Tak se snažme, aby ten příští svět, do kterého budeme zařazeni podle stavu, který přísluší naší duchovní úrovni, byl ten nejlepší.

Mimochodem: i tak zdánlivě chvályhodná snaha zlepšit svět a dokonce zachraňovat živé bytosti je výrazem pýchy a domýšlivosti, že jsme toho schopni. Navíc dokazuje naši nevíru v Bohu nebo dokonce jeho nelásku: „Proč nechává trpět nevinné a proč se nestará, ač je všemocný, o svět, který stvořil?“ Svým způsobem právě toto jsou materialistické názory, které nás ovládají a vzdalují Bohu a tím i zdroji našeho skutečného dobra.

Ač to není na prvý pohled patrné, nejvíce druhým, světu z hlediska přikázání lásky k bližním pomůžeme, když se sami co nejvíc ve své mysli od všeho zlého očistíme. Pak se naše vztahy k našim bližním i ke světu, který s nimi sdílíme, nepochybně zlepší. A to je plně v naší moci, druzí a svět nikoliv. Co lepšího si ještě můžeme přát v boji proti všemu zlému.