Od duchoborců je možno očekávat to nejhorší
Jiří Vacek
Ve Zlenicích na semináři se mně opět potvrdila pravdivost mého výroku: "Od duchoborců je možno očekávat to nejhorší". Snídaně máme na švédském stole a každý si poslouží podle své chutě a potřeby. Časem potřeby některých jedinců vzrostly tak, že na ty poslední se jednou již nedostalo. Po upozornění bylo vše opět v pořádku.
Co se však nestalo. Jeden z přátel nám pak vyprávěl, jak pozoroval nějakou osobu z účastníků, jak chodí ke stolu s velkou igelitkou a strká do ní velké porce jídla, které pak odnášel pryč. Přítel je pak viděl venku ve vesnici, jak pytel s jídlem předává nějakým lidem. Zřejmě příbuzným nebo známým, které takto "obětavě" na náš úkor podporoval.
Taková charita, která dárce nic nestojí, ale je na účet druhých, je poměrně častá.
Zažil jsem ji například na vlastní kůži ještě za komunistů. Přeložil jsem duchovní text a zaplatil za opsání a rozmnožování pro naše přátele jedné známé. Práci mně odvedla. Co se však nestalo. Kopie rozdala našim společným známým zadarmo, takže si jej za režijní cenu, jak se prodávaly, nekoupili. Takže mně samizdaty zůstaly. Dobročinnost a láska k bližním přece musí být.