Objektivizace zla
Jiří Vacek
Objektivizace zla existuje; stejně tak jako existuje objektivní, byť z nejvyššího hlediska relativní zlo. Poslední vidíme všude kolem sebe. Jsou to například války, nacisté, komunisté, fanatičtí stoupenci nesnášenlivých náboženství a zločiny, kterých se dopustili a stále dopouštějí.
Popírat tato zřejmá zla a jejich existenci jen proto, že existuje sklon osobní zlo promítat do druhých neboli objektivizace zla, je naprosto nezdůvodnitelné. Obviňovat ty, kteří na tato zla poukazují, že jsou sami zlí, protože jen objektivizují zlo v sobě, je již zlá demagogie. Její cíl je jediný: odradit hledající od těch, kteří je vyvádějí z moci zlých sil.
Podsouvá se nám tím myšlenka, že objektivní zlo neexistuje, ale lidé, kteří je odhalují, jsou zlí. Jinde se opět setkáváme s tvrzením, že zlí lidé vůbec neexistují. Prostě platí to, co se právě hodí.
Ježíš si byl dobře vědom objektivizace zla, jak dokazuje jeho přirovnání o trámu v našich očích, který nevidíme, třísku v očích druhého nejen dobře vidíme, ale dokonce i náležitě zveličujeme.
Byl si ale také současně vědom skutečného zla i jeho nositelů, kterým z hlediska běžného chování říkáme zlí lidé. Jistě: i gestapáci a esesáci, kteří vraždí druhé ve velkém, mají božskou podstatu. V běžném životě je však správně označujeme za zlé a také se tak k nim chováme. Vidět tyto lidi jako dobré, bratřit se s nimi jen pro jejich božský základ je nejen pošetilé, ale přináší neštěstí a utrpení všem.
I Ježíš neváhal odsuzovat farizeje za zlo, které šířili. Podle názoru, že zlo neexistuje a kdo je kritizuje a odhaluje, je sám zlý, bychom museli i samotného Ježíše zařadit mezi zlé lidi. Takto bychom museli odsuzovat všechny učitele, kteří odhalují existenci zla a jeho působení. To je velmi názorný příklad, jak zlo chápe převráceně nauku a úkol učitelů vést nás z moci našeho vnitřního zla k Bohu prohlašují za projevy samotného zla.
Pro zlo je zásadním a nejvyšším nepřítelem správná a čistá nauka a učitelé, kteří ji učí. Proto tak zuřivě útočí na všechny dobré učitele a nálepkují je zlem. Proto správný vztah k mistrovi, který žákovi umožňuje duchovní pokrok, neváhá dokonce prohlašovat za „kult osobnosti“. Činí tak i když učitelé varují před ztotožněním Ducha, který vládne jejich osobnosti, s jejich osobností.
Plně popírají pravdu, že i vztah k osobnosti učitele má svá pravidla, pokud má žákovi přinášet prospěch. Ta nejsou samoúčelná, ale ryze účelová.
Základní pravidlo tohoto vztahu je jednoznačné a prosté. Zní:
Učitel učí a žák se učí.
Všude tam, kde se toto pravidlo porušuje nebo se dokonce obrací v opak, se vkrádá zlo s cílem udržet žáka ve své zlé moci.
I obyčejní školní učitelé a samy školy vyžadují určitou míru úcty a slušnosti k učitelům, protože bez ní není výuka vůbec možná. Tento požadavek samozřejmě v ještě větší míře platí na mistry duchovní cesty. Ti, kteří tuto nutnost zpochybňují, zpochybňují samu rozhodující pomoc, kterou mistr žákům nabízí. Není to nic jiného než působení sil zla.
Nikdo není nucen být žákem duchovního mistra. Je jen na něm, zda se chce o jeho pomoc ucházet. Pokud však tuto pomoc chce a přijímá, je povinen se chovat k mistrovi v souladu s duchovními pravidly. Již proto, že mistr se pro žáka vydává ze svých sil a věnuje mu svůj čas. Platí za to únavou a zdravím.
Pokud se žák chová k mistrovi nesprávně, veškerá tato námaha je ztracena, protože právě pro své nesprávné myšlení a cítění není schopen mistrovu pomoc přijmout. Tím se žák dopouští velkého porušení duchovní zákonitosti, protože když pohrdá mistrem a znevažuje jej, pohrdá a znevažuje tím i božské dary, které mu jsou nabízeny. Proto o tuto milost mít mistra zákonitě přichází a nakonec ztrácí i stezku. Zlo, zlé síly slaví vítězství.
Domyšleno do důsledků, tvrzení, že objektivní zlo a zlé síly neexistují, vlastně zpochybňuje samu existenci všech stezek k Bohu i učitelů, kteří je učí. Pak je se světem, ve kterém žijeme vše v pořádku a není třeba hledat Boha a hledat záchranu před utrpením a zlem. Náš svět je pak dobrý a božský a není třeba usilovat o vysvobození z jeho moci. Co lepšího si zlo může přát, když navíc nenávist, zloba a hněv jsou oprávněné?
Tvrzení, že v některých případech, jako je vážné ublížení našim blízkým, jsou hněv a nenávist spravedlivé, naprosto odmítám. Proč tomu tak je, jsem mnohokrát vysvětlil. Něco jako spravedlivý hněv a nenávist jsou vždy smrtelné hříchy. Jsou mezi ně řazeny naprosto oprávněně například všemi křesťanskými učiteli, protože nás vymaňují z působení milosti boží. Proto je nemáme pěstovat, ale rozpouštět a vnitřně vždy i našim nepřátelům odpouštět. Odpouštíme tím i sami sobě, protože každá zlá síla, kterou vytvoříme, se vždy nakonec vrátí k nám a silou, kterou jsme my sami do ní vložili, nám uškodí.
Ježíš nejen odmítá hněv, nenávist ve všech projevech, ale dokonce nás učí naše nepřátele milovat a činit jim dobro.
To, že když je našim blízkým ublíženo, vyvolává v nás pocity hněvu a nenávisti, je pochopitelné, což zdaleka neznamená, že jsou také správné. Když se na toto tvrzení podíváme zblízka, vyvstává hned mnoho otázek, které je zpochybní. Jsou to například:
1) Kdo určí oprávněnost našeho hněvu a nenávisti?
2) Kdo rozhodne, zda takový čin si zaslouží již nenávist a hněv nebo ještě nikoliv?
3) Kde se má tento hněv a nenávist zastavit? Je snad přípustná pomsta nebo soud lynčováním?
Jsou lidé, kteří dokáží nenávidět pro úplné malichernosti nebo považují za důvod k nenávisti i například horší známku dítěte ve škole.
Proto platí, že hněv a nenávist jsou vždy zlé, nesprávné a nespásné.
Názor o oprávněnosti hněvu a nenávisti zcela pomíjí skutečnost, že mysl je tvořivá moc a každý cit, myšlenka, přesvědčení jsou výtvory této tvořivé energie a mají svou skutečnou sílu, která spěje ke svému naplnění tam, kam jsme ji namířili. V případě hněvu a nenávisti je to síla, která je naprosto ničivá. Nakonec se vždy vrátí zpět k tomu, kdo ji vytvořil a ovládne jej svou ničivou mocí.
Právě tyto zlé síly nenávisti, hněvu, závisti a jim podobné jsou skutečnými silami, které ovlivňují veškeré dění světa. Ten, kdo je popírá a tvrdí, že neexistují nebo jsou dokonce správné, je pod vlivem zla a pomáhá šířit jeho moc ve světě.