Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

2.11.2017, 3 hodiny v noci

Čím výš se ve své pýše stavíme, tím hlouběji jsme ve skutečnosti klesli.

Pýcha je jeden z mnoha hříchů, který nelze odpustit, ale musíme jej – sebe – napravit.

Pýcha nepředchází pád, ale již hlubokým pádem je.

Čím víc jsme ve své pýše větší, tím je nám Bůh vzdálenější.

V pyšné duši není pro Boha místo, protože je zabírá sama pýcha. Proto tam, kde je pýcha, není Bůh.

Jedinou starostí pýchy je být co největší. Nezná nic jiného ani nikoho jiného než sebe.

Pýcha chce být ve své hlouposti vždy nejlepší. Proto nás vždy řadí mezi ty nejhorší.

Pýcha chce být vždy rovna Bohu. Proto o něho zákonitě přicházíme.

Pýcha je opravdu vždy největší, ale hloupost, která si myslí, že se obejde bez Boha.

Pýcha zná jen sebe a vše, co dělá, dělá jen pro sebe.

Pýše jsme ochotni obětovat svůj život a ve skutečnosti tak stále jen činíme. Měníme život božský za život pýchy.

Pýcha je rakovina duše. Jako ona požírá naše tělo, tak pýcha požírá naši mysl. Doslova na ni cizopasí.

Není rozdíl mezi malou a velkou pýchou. Obě nás chtějí celé pohltit.

Zástupci Boha na zemi propadli pýše, která se staví na roveň Bohu. Ve své domýšlivosti vědí to co on.

Zlo pýchy nás staví mezi vyvolené od Boha. Vyvolení nikoliv Bohem, ale pýchou.

Pýcha nemyslí, ale pouze si domýšlí a vymýšlí.

Pýcha nehledá pravdu ani ji hledat nemusí, protože ji má vždy.

Pýcha je temným mrakem nevědomosti, který zakrývá schopnost vidět pravdu takovou, jaká je.

Pýcha má opravdu ráda jen sebe. Proto ničí i své hostitele.