O zlé dokonalosti zla
Jiří Vacek
Působení zla je dokonalé. Když, jak říkám, přitakáme zlu, a je jedno, zda je považujeme za malé a bezvýznamné, upadneme do jeho moci. Zakalí nám svým pohledem rozum. Výsledkem je, že vidíme jeho očima: zlé je dobré a dobré je zlé. Ve shodě s tím pak myslíme, cítíme a jednáme. Výsledkem je nekončící řetěz utrpení.
Když pod jeho nesnesitelnou tíhou prohlédneme a poznáme, že zlo je zlé, již jsme nahromadili tolik zlé karmy, že se zdá jakoby našemu utrpení nebylo konce.
To nás svádí k tomu, abychom si opět ulevili nějakým zlým způsobem, a proto znovu padáme do moci zla a našemu utrpení není konce.
Náprava je proto těžká, pracná a dlouhá. Zlepšení dosáhnou jen ti, co vydrží na cestě k dobru až do konce a neopakují chyby, které nás vracejí do moci zla.
Základem boje proti zlu v nás je proto vytrvalé a nepřetržité rozlišování zlého od dobrého a jednání s tím v souladu. Tím nad námi zlo ztrácí svou moc. Proto také tak zuří, když je odhalováno a křičí, že se o zlu nemá psát ani mluvit. Ví dobře proč. Proti nerozpoznanému zlu se nelze bránit.
Bez mocného spojence nemáme v boji proti svému zlu naději. Tím je jediné a skutečné nejvyšší Dobro, jímž je sám Bůh. Opírat se neustále o něho je proto nezbytné, chceme-li zvítězit. Osamocení nemáme naději.