O světle a tmě
Jiří Vacek
Mnozí hledající, ač se nacházejí ve stavu ega neboli naprosté odloučenosti od Nejvyšší Skutečnosti, Boha, snaží se jí pochopit rozumem. Někdy nejen pochopit, ale i uchopit: zaměnit ji za pouhý názor, výtvor své mysli, která tone v nevědomosti.
Takové snahy jsou nejen marné – pokoušejí se o nemožné, ale i velmi nebezpečné, protože docházejí právě na podkladě své nevědomosti zákonitě k nesprávným závěrům.
Těmi se pak řídí a místo toho, aby usilovali o odstranění své nevědomosti duchovní praxí, která jedině vede k osvícení, zabarikádují se svými názory před pravdou takovou, jaká je, a myslí si, že nemají oč usilovat.
Zmateni nesprávným pochopením tvrzení „vše je jedno,“ dokonce dovozují, že i zlo je totéž co dobro. Co je nejhorší: domnívají se, že jelikož „je vše jedno,“ patří do jednoty dokonce i ego a myslí si, že ego je buď přímo pravé Já nebo je alespoň božské podstaty. Součástí tohoto pro duchovní život katastrofálního názoru je tvrzení: „ego je pro život ve světě nutné a potřebné.“
Nesmyslnost posledního výroku je tak zřejmá, že se divím, jak jej může někdo jen trochu duchovně zralý vůbec hlásat.
Mistři i mnozí světci žili a žijí bez ega a nejen proto nestrádají, nepostrádají ego, ale jsou ve stavu bez něho na rozdíl těch s egem šťastní a spokojení a nabádají nás k jeho odstranění.
Pomozme si ke správnému pochopení příměrem světla a tmy. Světlo v něm zastupuje stav Jednoty a poznání, tma ego a jeho nevědomost. Ve světle žádná tma neexistuje ani světlo není podstatou tmy.
Světlo nemá s tmou nic společného. Není mezi nimi příčinný vztah.
Tma je nedostatek světla. Kam pronikne světlo, zmizí tma beze zbytku a beze stopy. Kde je světlo, není ani nemůže být tma. Proto světlo také nemůže jakýmkoliv způsobem vytvářet tmu nebo být její příčinou. Světlo nemá s tmou vůbec nic společného.
To, že tma existuje nikoliv ve světle, ale tam, kam neproniká světlo, nedotvrzuje jakýkoliv příčinný vztah. O životě ve světle nebo ve tmě se svobodně rozhodují ze své vůle stvořené bytosti sami.
Světlo také nic neví o tmě ani o ní vědět nemůže, protože kamkoliv se podívá, tam svítí a tam žádná tma neexistuje.
Na druhé straně tma o světle nic neví ani vědět nemůže, protože v okamžiku, kdy se dostane do styku se světlem, samo zmizí.
Tak jako ve světle není tma, není v Bohu, v nejvyšší Skutečnosti jakékoliv zlo, nevědomost či ego. Zlo se neděje z vůle boží, stejně jako světlo nevytváří tmu. Mezi Bohem a zlem, egem, nebožským světem není příčinný vtah, protože v Bohu ani neexistují, jako tma neexistuje ve světle a ani existovat nemůže.
Proto ego nejen není pravé Já, ale ani podstatně božské, jako tma není podstatně světlem.
„Vše je jedno“ vůbec neznamená, že toto „jedno“ je zlem, egem, nevědomostí nebo dokonce, že působení zla ve světě je vůle boží.
To je strašlivá a zničující duchovní nevědomost, kterou hlásají lidé pod vlivem svého zla a své nevědomosti, aby pomáhali šíření zla ve světě a odvraceli hledající od návratu ze tmy do světla, z ega do pravého, skutečně božského Já a jeho království.
Ti, co tuto filosofii zla šíří, jsou falešní proroci a dopouštějí se jednoho z nejhorších duchovních zločinů: pohoršují „maličké“ – začátečníky na stezce k Bohu. Co o nich říká Ježíš, co je čeká, naleznou v evangeliích.
Ti, kteří u druhých požívají učitelské autority, mají nesmírnou zodpovědnost za vše, co řeknou nebo napíší právě proto, že jejich vyjádření jsou chápána vždy jako správná a pravdivá. Musí proto pečlivě vážit svá slova, přesně vyjadřovat své myšlenky, aby druhé, kteří jim věří a nechávají se jimi vést, nemátli a dokonce nesváděli z cesty.
Právě proto musí pečlivě vážit každé slovo a vyjadřovat se s plnou zodpovědností.