O světelném těle
Jiří Vacek
Pojmu „světelné tělo“ musíme dobře rozumět. Nejedná se o tělo, jak je běžně chápeme. Světelné tělo nemá ruce a nohy a není pevně svázáno s tělem hmotným ani pránickým a nemá stálý tvar.
Světlo a světelné tělo, které není ničím jiným než rozšířením prostoru světla v našem těle, nemá pevný tvar, ale mění prostor, který zaujímá, podle své velikosti. Čím je ho víc, tím větší prostor zabírá. Světlo je zářivá energie vědomí Já jsem a proto je nemáme brát odděleně od tohoto vědomí, ale vědomí má v něm sídlit se správným pochopením jeho podstaty a působení. Je nejvyšší a nejmocnější silou, která nás čistí nejen od všeho zlého, ale i nebožského.
Kde je světlo, není ani nemůže být tma a zlo, proto je nejvyšší čistotou a očistou. Navíc, protože je dostředivou silou, tak nás úměrně své velikosti přitahuje zpět do Boha stejně, jako nás zemská přitažlivost táhne k Zemi.
Světlo s námi zůstává po odložení hmotného těla a chrání nás před zrody v nebožském světě. V tomto jeho působení je jedinečné a nedocenitelné.
Světlo ani světelné tělo není vázáno na prostor těla hmotného. Může vyplňovat jen část těla, obklopovat ji, což je tak často zobrazovaná svatozář světců. Také může celé tělo zabalovat neboli přesahovat.
Z tohoto pohledu pojem „světelné tělo“ nebo odění světlem není příliš výstižný a může vzbuzovat nesprávné představy, že se jedná o něco, jako je tělo hmotné. Je tělem v tom smyslu, že je sídlem vědomí Já jsem, našeho Já, které je i jeho zdrojem.