O postupech stezky (ranní vnuknutí)
Jiří Vacek
Výsledný zápis obsahuje jak původní intuice, tak i domyšlená ponaučení, která jsem přijal.
Nejprve se musíme očistit od všeho odstředivého a zlého.
Dále musíme přestat být tělem a pak konatelem a stát se sebe si vědomým pozorovatelem.
Kdo je pak konatelem?
Mistr Bedřich Hejhal říká, že Bůh. Nisargadatta říká, že i Bůh musí zmizet, což mate.
Nejvyšším zákonem je zákon lásky. Proto je láska nejmocnější silou. V tomto pojetí je stezka lásky nejvyšší stezkou.
To však není pouze uctívání vyvoleného Boha, ale skutečný život v lásce ke všem i ke všemu.
Na této stezce dochází k rozpuštění individuality. Nastává něco, co Ramana Maháriši popisuje jako řeku, která se podobá moři, do kterého se vlévá. Nisargadatta souhlasně mluví o splynutí vědomí osobního a absolutního.
Jak příměry naznačují, individualita nemizí, není zničena, ale naopak spojením se Zdrojem získává jeho vlastnosti, na kterých se počíná podílet v té míře, v jaké je s láskou sjednocena.
Nejvyšší meditací na této stezce je stav božské lásky. Proč tomu tak je? Protože Bůh je láska, kdo prožívá Lásku, prožívá Boha, což je nejvyšší stav člověka i Boha.
Kdo se udržuje neustále v lásce, udržuje se neustále v Bohu, neboli je jako Bůh neboli láska.
Ať meditujeme na cokoliv, v tomto smyslu je nejvyšší meditací vždy ztotožnění s tím, nač meditujeme.
Z tohoto hlediska nejvyšší stupeň átmavičáry je postupné splývání vědomí osobního s vědomím nadosobním, absolutním. To vše samozřejmě v lásce, která přináší blaženost.