O pomoci světu
Jiří Vacek
Pokud jsme přesvědčeni, že pomáháme světu, když se snažíme zaopatřit běžné potřeby všech lidí, pak ve skutečnosti světu škodíme, protože vzbuzujeme přesvědčení, že člověk je tělem, jehož blaho záleží na uspokojení všech potřeb jeho těla.
Pravda je však přesně opačná. Člověk není tělo, ale Duch, který odpadl od Boha, a proto trpí. Toto utrpení duchovní je pak příčinou i utrpení zevního, protože jedině opravdu šťastný život je ten duchovní v Bohu.
Kdo proto nechce strádat zevně, ať nejprve uspokojí své duchovní potřeby a ty zevní budou naplněny zákonitě následně. Je tomu tak proto, že Bůh je prvotní příčina všeho a vše ostatní jsou jen následky našeho vztahu k němu.
Kdo proto učí, že nejprve musíme naplnit své žaludky a pak teprve je možný duchovní život, neučí nic jiného než materialismus, který denně zákonitě ve všem selhává, protože vynechává první a nejdůležitější podmínku a princip všeho, kterou je vždy výhradně jen Bůh sám.
Kdo kdykoliv a kdekoliv a v čemkoliv vynechá Boha, setká se zcela zákonitě s nezdarem, protože nedbá o to hlavní – o Boha. Zlepšení je vždy možné, ale jen za základního předpokladu, jímž je Bůh sám.