O nové knize: Ježíš Kristus a Ramana Maháriši
Jiří Vacek
Kniha obsahuje pro potřebu našeho společenství ucelený přehled naší praxe, jak ji denně a nepřetržitě provádíme.
Vysvětluje její základ, kterým je soustředění na sebe si vědomého pozorovatele i způsob jejího celodenního provádění. Je uvedeno a vysvětleno, z čeho se skládá její denní a trvalá náplň i program veřejných meditací a seminářů.
Stanovuje i zásadní cíle našeho snažení, kterými jsou rozpuštění ega, poznání sebe a následné vysvobození ze zrodů v nebožském světě. Svým obsahem kniha vymezuje naši školu átmavičáry a určuje měřítka, která rozhodují o tom, co do ní patří a co nikoliv. Tím stanovuje i podmínky, jejichž plnění určuje příslušnost k ní.
Tato praxe je založena na nejvyšším učení všech duchovních vůdců světa, jakými byl i Ježíš a v dnešní době Ramana Maháriši. V praxi ji již provádíme společně mnoho let a plně se osvědčuje. Jednoznačným důkazem její pravosti je pokrok těch, kteří ji vytrvale provádějí na stezce. Mnozí dosahují poznání sebe v božském vědomí Já jsem.
Naše praxe tvoří jediný vnitřně provázaný celek. Její části se navzájem podporují a doplňují. Proto není možné ji libovolně měnit nebo z ní něco ubírat. Také není třeba nic přidávat. Zahrnuje vše potřebné k dosažení cílů, ke kterým směřuje. Veškeré pokusy o změny jsou naprosto neoprávněné a pramení z nebezpečné nevědomosti, která směřuje k narušení úsilí o dosažení obnovy našeho původního spojení s Bohem.
Nikdo není nucen naši stezku provádět, každému ponecháváme právo na jeho názory. Pokud se však někdo chce k nám připojit, musí naši stezku přijmout celou, takovou jaká je. Pokud s ní není spokojen, má vždy plnou svobodu ji opustit.
V současném dnešním stavu naše škola átmavičáry, neboli hledání biblického Já jsem v nás, nabízí hledajícím pomoc, kterou buddhisté označují jako tři klenoty a vysoce je oceňují.
Jsou jimi:
1) Dharma neboli nauka, jejíž praxe vede k poznání naší buddhovské podstaty, Já jsem.
2) Sangha neboli duchovní společenství hledajících usilujících o poznání Sebe a vysvobození, kteří každý zvlášť i společně duchovně pracují a tak se navzájem ve svém úsilí posilují. Přesně toto je ona neviditelná pravá církev.
3) Buddha neboli mistr, který dosáhl poznání Sebe a vyzařuje je a jeho sílu ze své osobnosti. Tím budí vědomí Já jsem v hledajících pravdu toto vědomí a napomáhá jeho uvědomění, což je pomoc nejvyšší.
Lepší podmínky pro praxi pravého náboženství neexistují.
Nevyužít je, je známkou, že se neřídíme Ježíšovým prvým přikázáním lásky k Bohu. Opravdu po Bohu netoužíme.
Naším cílem není co největší počet stoupenců, ale společenství těch, kteří nabízenou cestu k Bohu opravdu provádějí celý den a den za dnem vytrvale a bez přerušení.
Hledajícím, kteří si zvolili naší stezku poznání Sebe, se tak dostává rukojeť naší praxe, která spolu se Základy, Královskou jógou a Učebnicí átmavičáry vyčerpávajícím způsobem vysvětluje naší meditační praxi i to, jak ji po celý den provádíme.
Je proto důležité ji dobře prostudovat a její obsah i provádět. Je zásadní definicí naší praxe. Určuje její náplň i způsob jejího denního provádění. Proto se jí naši přátelé mají ve svém úsilí řídit zejména na společných setkáních.
Jejím prováděním získávají naše setkání promyšlený řád, který je vytvořen tak, aby přinášel co nejvyšší duchovní přínosy všem. Ta je také jeho hlavním cílem.
V duchovní oblasti panuje přesná a přísná zákonitost a uspět v ní je možné pouze tehdy, když je poznávána, uznávána a hlavně využívána.
Libovůle ega a jeho rozmary na ní nemají nejmenší vliv. Jejich prosazování končí stejně nešťastně jako nedbání a přestupování zákonů zevního světa, ať již jsou to zákony fyzikální, trestné, ale i dopravní. Kdo je nezná, nedbá a zanedbává, velké škodě neujde.
Je proto překvapující, jak mnoho „duchoborců“ si myslí, že si mohou dělat, co chtějí a to bez následků. Velmi se mýlí. Ne oni, ale to, co nás všechny přesahuje, určuje, podle jakých pravidel se hra zvaná svět hraje. Kdo je nectí, ať se nediví, že stále jen naráží a sklízí samé nezdary. Jak málo lidí se však nad tím zamyslí a hledá příčiny. Odmítají poučení, která od osudu, který sami vytvářejí, dostávají a prorážejí místo toho zeď hlavou a ještě se diví, že je bolí.
Opravdu: komu není rady, tomu není pomoci.