O nezbytnosti studia duchovní nauky, ovládání mysli a nezbytnosti pozorovatele
Jiří Vacek
(přepis promluvy JV vydané na CD 28 - Živá nauka)
Duchovní nauky je potřeba s plnou vážností studovat jako jakoukoliv jinou vědu, a nejen studovat, ale ty základní věci musíme znát nazpaměť. Duchovní oblast není něco tajemného, mystického, co nemá svou zákonitost, co se nedá pochopit, ale právě naopak – tam vládnou naprosto jasné zákony a ty je potřeba znát, protože když je neznáme, tak nemůžeme ani správně usilovat. Není jedno, jak usilujeme, jak třeba meditujeme, ale musíme usilovat v souladu s těmito zákony, to znamená správně. Pokud je neznáme, tak nevíme, co děláme, proč to děláme ani co od toho můžeme očekávat.
Je sice hezké, když třeba celý život opakujeme mantru, ale pokud nevíme, že je to jen pomocná technika a že se její přínos v určitém stadiu stezky vyčerpá, že musíme pokročit dále, tak vlastně maříme úsilí. Dokonce myslím svámí Ramdas, který šel vlastně dlouho cestou mantry, říká, že pak ta mantra může působit i nesprávně – že může vyvolávat bolesti hlavy a podobně.
Takže proto je důležité vědět, jaká zákonitost v duchovnu vládne a podle ní i postupovat. To je důležité i z hlediska, abychom byli schopni správně připravovat svůj příští osud, protože čemu věnujeme pozornost a jak myslíme, to i uskutečňujeme. Žádné zaměření pozornosti, žádná myšlenka nejsou bezvýznamné nic, ale jsou vždy příčinou, která má svou velikost a směr a která se snaží uskutečnit. A čím více je takto souhlasných příčin, tím rychleji a ve větší míře se uskuteční.
Takže ty základní poučky musíme znát nazpaměť, abychom je mohli také v každém okamžiku svého života používat. Zejména je to důležité pro ovládání mysli. Základem ovládání mysli jsou dvě věci: znalost nauky, podle které posuzujeme naše chování, city, myšlenky, představy – protože když neznáme nauku, tak ani nevíme, jak máme naše představy rozlišovat – to je ta vivéka, a za druhé odpoutanost od všeho předmětného, což je pozorovatel.
Jakmile jsme v pozorovateli, tak jsme rozlišeni, a tím i odpoutáni od všeho předmětného – od mysli, od těla, a jelikož jsme nad tím, tak to můžeme i dobře rozlišovat a ovládat. Dokud nejsme v pozorovateli, tak můžeme s negacemi v mysli jen bojovat, ale neumíme je, nemůžeme je rozpouštět, což je neúčinné. Proto je tak důležité rozlišovat v pozorovateli. Ta vivéka musí jít ruku v ruce s pozorovatelem, to znamená s tím postojem sebe si vědomého pozorovatele, který ví, že není ničím, co může pozorovat. A tady jsou ty dvě důležité složky v tom pozorovateli – to sebe-vědomí, vědomí Já jsem vědomí, a současně ta rozlišenost od všeho pozorovatelného.